Koaliční smlouva Premiér Petr Nečas a ministr financí Miroslav Kalousek se dnes znovu pustily do sporu o kompetence jednotlivých ministrů a o vládní kroky. Ministr Kalousek obviňuje premiéra, že porušuje koaliční dohodu, přičemž zapomíná, co jeho strana slibovala před volbami.
Koaliční smlouva Byla to ona, kdo nabízela radikální pravicový program se škrty, úsporami a razantními reformními opatření, zatímco obviňovala ODS z ústupu do středu. S nástupem ministrů do úřadů však Kalousek na sliby rychle zapomněl a přizpůsobil svoji rétoriku zájmům svých ministrů.
Hájí tak například „svého“ ministra práce a sociálních věcí, ačkoliv ten nabízí měkčí variantu reformy zákoníku práce. Navrhuje zvýšení daní, ačkoliv v programu TOP 09 slibovala jejich nezvyšování. A za ministra zahraničí Schwarzenberga se ve sporu o státního tajemníka Kalousek nestaví jistě z nezištných důvodů.
Zloděj křičí, chyťte zloděje
Kalousek každopádně vznesl závažné obvinění, a sice že ODS porušuje koaliční smlouvu. Pro takové nařčení by měl mít důkazy, které mu však koaliční smlouva nedává.
V otázce reformy zákoníku práce totiž říká: Přistoupíme ke komplexní reformě zákoníku práce. Jedním z bodů bude zkrácení výpovědní lhůty a odstupňování odstupného podle počtu odpracovaných let u zaměstnavatele. Přitom je to právě ODS, která zkrácení lhůty navrhuje (TOP 09 chce ponechat její stávající délku), stejně jako odstupňování odstupného podle odpracovaných let. Kalousek uvedených slov ve smlouvě příliš nedbá, a aby zachránil rozpočet svého ministerstva, je ochoten přijmout Drábkovu variantu, i za cenu porušení koaliční smlouvy. Na tom by nebylo nic špatného, jen by se k tomu měl otevřeně přiznat.
Stejný problém nastává v otázce povodňové daně. Koaliční vláda se totiž dohodla, že „nechce zvyšovat progresi daně z příjmů fyzických osob.“ Přitom stokorunová sazba, navrhovaná ministrem Kalouskem, je právě takovou progresí, protože řada lidi daň kvůli nízkému příjmu neplatí. Daňové zatížení se jim tak nemění, na rozdíl od těch, kteří dosahují dostatečných příjmů pro daňovou povinnost.
TOP 09 nerespektuje koaliční smlouvu ani v případě sporu o státního tajemníka EU. Dohoda tří vládních stran totiž praví, že „za přípravu koordinovaných pozic pro jednání Evropské rady a strategické evropské agendy je zodpovědný premiér, který má k dispozici na Úřadu vlády potřebný administrativní aparát spolupracující s ministerstvem zahraničních věcí. Postavení tohoto aparátu bude upraveno v kompetenčním zákoně.“ Hlavní slovo v evropské politice tedy má premiér a jeho administrativní aparát (nikoliv výhradně premiér) spolupracuje s ministerstvem zahraniční pod držením TOP 09. Jde tedy o spolupráci administrativní, nikoliv politickou. Premiér Nečas tedy má plné právo rozhodovat o politice směrem k EU podle svého nejlepšího vědomí, a hodlá ke zřízení nové pozice změnit kompetenční zákon. Tedy jak obsahuje koaliční dohoda.
Spor Nečas – Kalousek je tedy do jisté míry bouří ve sklenici vody, protože předseda vlády dělá jen to, co mu umožňuje koaliční dohoda. Kalousek jako známý politický hráč se z ní sice snaží její výhodnou interpretací vytěžit maximum, v tomto případě se však spíše sám chytl do vlastní pasti politické kalkulace a mocenských ambicí.
