Paroubek včera deklaroval distanci od spolupráce s komunisty. Vymezil se vůči jejich programu, zahraniční politice i nedostatečném odstřihnutí od minulosti. Existuje však několik důvodů, proč mu tuto distanci nevěřit.
Paroubek v dnešní MF Dnes uvádí lítost nad zmařenými naději srpna 1968. Kromě umně zahalené výzvě k omluvě Rusku bezděky pochválil za proces komunisty. „Pražské jaro znamenalo ohromný rozmach svobody myšlení a projevu, spontánního růstu demokratizace země uprostřed systému ve svých principech nedemokratického, totalitního. Navíc impuls k tomuto hnutí, včetně zřejmě nepředpokládaných důsledků a v jisté fázi již nezvládnutých důsledků, vydala samotná komunistická strana v čele s Alexandrem Dubčekem.“ Paroubek vychází ze zjednodušujících soudů, že snad v roce 1968 šlo o demokratizaci. Nešlo, šlo jen o reformu komunistické strany a komunistickou stranou stále pevně držený vývoj. Jakoby Paroubek naznačoval, že podobná reforma strany třešní je možná i dnes.
Dalším důvodem údajné neochoty ČSSD spolupracovat s komunisty je stále platné bohumínské usnesení. To navazuje na deklarace z hradeckého sjezdu 1993, ve kterém ČSSD praví: „ČSSD odmítá jak levicový, tak i pravicový extremismus. Naše zkušenosti se čtyřiceti lety komunistické vlády nás vedou k rozhodnutí nespolupracovat s Komunistickou stranou Čech a Moravy (příp. její nástupnickou organizací) a nevstupovat s touto stranou do žádných koalic. ... ... Budeme aktivně vystupovat proti jakýmkoli pokusům obnovit v této zemi totalitní komunistický režim, proto nepřichází v úvahu žádná podoba naší spolupráce s KSČM." Následný bohumínský sjezd potvrdil tyto deklarace usnesením: „Sjezd potvrzuje platnost závěrů Hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extrémistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SČK, SPR-RSČ, MNS, KSČM, LB a SDL.“ Nikde se tedy nehovoří o vládní úrovni, jak ČSSD opakovaně líčí, a v říjnu loňského roku toto usnesení tedy porušila, když uzavřela s komunisty krajské koalice v Moravskoslezském a Karlovarském kraji. A i pokud by se podařilo Paroubkovi zakořenit v povědomí veřejností tezi pouze o vládní úrovni spolupráce, kraje do ní bezezbytku patří. Vykonávají značnou část přenesené působnosti a v legislativní oblasti mají zákonodárnou iniciativu. Komunisté se tak jejím prostřednictvím podílejí na (celo)státní moci.
Paroubkovu výzvu zpochybňují také dřívější vyjádření a skutky z minulosti. Zatímco dříve patřil k největším antikomunistům ve straně, před volbami v roce 2006 komunisty obratně využil k prosazování zákonů. „Dělat z komunistů neustále strašáka je stupidita. (...) Je v zájmu naší země, aby tato strana byla integrována do demokratického politického systému.“ (novinky.cz, 23.4.2005) „Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty, a kdyby tady spadli marťani, tak je budu schvalovat třeba s marťany, budou-li členy Poslanecké sněmovny!“ (schůze ÚVV ČSSD, 24.9.2005) "Já osobně nemám nějaký mindrák z komunistů." (ČRo 6, 24.5.2006). To jsou jen některé výroky předsedy ČSSD na adresu spolupráce socialistů s komunisty. Hovoří jasně, že Paroubkova dnešní distance od komunistů je jen předvolebním trikem, který mu doporučily průzkumy veřejného mínění. Co budete dělat, pane Paroubku, až Vám průzkumy ukáží, že jediným Vaším koaličním partnerem je Strana důstojného života? Budete pro změnu vychvalovat Miloše Zemana, ačkoliv dnes je Vaším bytostným nepřítelem?
Paroubkova politika je totálně nedůvěryhodná, populistická a ideově vyprázdněná. Proto mu distanci od komunistů nelze věřit.
