Pro, pro, pro aneb o práci socialistických europoslanců

Analytické centrum zveřejnilo nedávno zprávu o činnosti evropských poslanců. Hodnotilo účast na hlasování, počet vystoupení či zpráv. Zaobírá se však také postoji poslanců k jednotlivým otázkám i celkovým postojem EP. Jako suverénně největší eurohujeři se ukázali poslanci ČSSD.

   Libor Rouček a Richard Falbr hlasovali v 98, resp. 97 případech návrhů pro, zatímco průměr EU je pouze 89%. Překonali tak všechny české poslance. Postoj vypovídá, že socialističtí poslanci buď slepě hlasovali se svojí frakcí, aniž by hleděli na zájmy státu, nebo prostě jen nevěděli o čem norma je a aby nenaštvali evropské soudruhy, zvedli ruku pro. Takže když se bude hlasovat třeba o ztrátě suverenity České republiky ve prospěch Socialistické internacionály, budou hlasovat také pro.
   V jednom však oba levicoví poslanci často nesouhlasili – v Lisabonské strategii. Oba byli proti v 50 procentech případů (průměr EU je 45%). Přitom celkem nedávno Libor Rouček na stranickém webu uvedl: Evropské státy by měly koordinovat své hospodářské politiky, spolupracovat ve vědě a vzdělání, investovat do moderní infrastruktury a poskytovat daňové stimuly v souladu s celoevropskými prioritami. Určitým vodítkem zde může být Lisabonská strategie, kterou bohužel současná česká vláda stále okázale ignoruje. (4.2.2009, zde). To příliš nesouhlasí s hlasováním a potvrzuje, že socialisté podpoří i to, o čem ve skutečnosti nic moc nevědí.

Spící poslanci
Socialističtí europoslanci se ale vyznamenali i jinak. Tradičně spící Richard Falbr je jednou z ukázek ne příliš velké čilosti poslanců ČSSD. Oba čeští socialisté v EP totiž ani oba dohromady neměli zdaleka tolik vystoupení v tisku a televizi jako kandidát ODS Jan Zahradil (977+973 ku 2995). V době informačních technologií je to bohužel závažný nedostatek, těžko totiž někoho přesvědčíte, když ho o tom ani neinformujete.
   S trochou nadsázky by se dalo říci, že Libor Rouček spí přímo v jednacím sále, když má 93% účast. Takhle ale argumentovat nechci. Důležitější je říci, že klevetění na plénu Evropského parlamentu vypovídá o činnosti poslance stejně jako vystoupení v českém národním parlamentu. Třeba takový David Rath hovořil na jednačtyřiceti zasedáních, přitom má více než 27% neomluvenou neúčast na hlasování Sněmovny. Nebo třeba známý řečník Miroslav Váňa vystoupil na 14 zasedáních Sněmovny a podal celkem 28 interpelací, zatím však nezpravodajoval ani jeden zákon, což patří ke klíčové činnosti poslance. Stejně tak i třeba Robert Dušek, který chyběl při více než čtvrtině hlasování. Počet vystoupení na plénu tak ještě nevypovídá o skutečné pracovitosti poslance.
   Úmyslem socialistů je evidentně upozorňovat na populistická a lehce prodejná kritéria, reálnou práci však příliš nezdůrazňují. Asi vědí proč. Každopádně celá tato hra s počty slov na plénu a účasti zapadá do celkové strategie volební kampaně ČSSD – říci mnoho a zároveň nic.