Devět týdnů před volbami to v pražské organizaci ODS vře. Nejsilnější buňka řeší, co s pádem preferencí a jednou z alternativ je změna vedení ještě před volbami. Je to dobrý nápad?
Lord Acton kdysi řekl - „moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně“. Tento citát platí i pro pražskou ODS. Strana od komunálních voleb pravidelně získávala přes 40% hlasů a v magistrátních koalicích vždy tvořila většinu. To, ač je výsledkem demokratického rozhodování, nemohlo pluralitě názorů prospívat, a vedení nejsilnější pravicové strany se logicky odtrhávalo od problémů obyčejných Pražanů. Praha jako taková je sice naladěna pravicově a dalo by se říci, že volby by ODS vyhrála i pověstná Klausova tenisová raketa, odtržení od reality a postupující frustrace přineslo hledání alternativ. Preference ODS letěly dolů.
Klíčovou změnu mohl přinést říjnový regionální sněm, který však znamenal jen zabetonování situace, která sice odrazila momentální poměr sil v pražské ODS, méně však už reflektovala aktuální názory Pražanů. Symbolem zkostnatělosti se stal starosta Prahy 5 Milan Jančík, opředený řadami kauz.
Vyhlášení voleb na konec května pak nejen stanovilo termín ukončení celostátní politické agónie, ale také termíny, do kdy je možné měnit složení kandidátek. A jedno z klíčových – 23. března – připadá právě na toto úterý.
Škrtat, nebo neškrtat?
ODS v Praze, konfrontována s odložením voleb a poklesem preferencí, byla postavena před dvě paralelní otázky:
1.) Je žádoucí měnit kandidátky dva měsíce před volbami a vyvolat tak opět zlou krev?
2.) Je žádoucí měnit těsně před volbami vedení nejsilnější organizace ODS?
Obě otázky spolu na první pohled souvisí, ve skutečnosti má však každá z nich odlišné dopady na ODS a její šanci uspět ve volbách.
Odpověď na první otázku by byla alternativní, pokud by regionální sněm proběhl před 23. březnem, tedy uzavřením kandidátek. Dnes je jasné, že to stihnout nelze. Přesto však existuje ještě jedna alternativa, jak pořadí kandidátů měnit – vyškrtnutí kandidáta až do lhůty 48 hodin před volbami. To by však bylo pro pražskou ODS vůbec nejhorší rozhodnutí – jelikož vyškrnutého kandidáta nelze nahradit, znamenalo by to de facto vyhlášení vnitrostranické války, která by svojí intenzitou dosáhla do podzimních komunálních voleb a ODS by nemusela poznamenat jen ve sněmovních volbách, ale také při výběru kandidátů do pražského zastupitelstva.
Druhá otázka má mnohem silnější relevanci a otázka změny vedení může mít silný vliv na výsledek ODS v květnových volbách. Otázka by mohla znít i následovně: Škodí Pavel Bém pražské ODS, nebo nikoliv? Odpověď na otázku by měla začít sdělením, že Pavel Bém je symbolem dlouholeté vlády ODS nad Prahou a svojí dlouhou dobu relativně neotřesitelnou pozicí de facto ztotožnil post pražského primátora s ODS. Logicky tak všechny kauzy spjaté s pražským magistrátem dopadají na jeho hlavu, resp. hlavu ODS. Je zároveň prakticky nemožné, aby dvacetiletá vláda ODS nad Prahou nezanechala za sebou kauzy, které nakumuleny vytvořily o ODS negativní obraz. Není to tak ani otázka osoby Pavla Béma, jako spíše jeho symbolu pro pražskou ODS. Dnešní doba je však symbolice nakloněná a často pouhé maličkosti rozhodují důležité volby (vzpomeňme krajské volby 2008 a jejich ovlinění zdravotnickými poplatky).
Otázka tak zní, zda-li je na změnu ta pravá doba a nebylo by vhodnější se změnou počkat až po sněmovních, případně až komunánlních volbách. Zde si však můžeme pomoci pořekadlem – kdy, když ne teď, kde, když ne zde. ODS se změnou nemá na co čekat a změna vedení na základě negativního volebního výsledku by byla sice hezkým symbolem s fasádou odpovědnosti, ve skutečnosti by však byla spíše plakáním nad rozlitým mlékem. Změna vedení měsíc a půl před volbami je sice riskantní, ale je na druhou stranu snahou ještě něco udělat s volebními výsledky. Stávající stav mnoho potenciálu neskrývá, proto je lepším řešením změna než zachování statu quo.
