Přátelé mě jistě nepovažují za velkého fanouška homosexuální menšiny, registrovaného partnerství nebo adopcí dětí homosexuály. Avšak to, co prohlásil Jaromír Dušek v sobotních Lidových novinách, je něco zcela nad rámec boje o udržení konzervativních hodnot v oblasti sexuality a rodiny. Jeho vyjádření je útokem na lidskou integritu.
Píšu tento článek jako reakci na blog Ladislava Matušky (zde), který se rozhořčuje, že je někdo údajně ostrakizován, když mluví o homosexuálech. Jenže Duškovo faux paus je něco úplně jiného. Dušek totiž nezaútočil na přílišné „rozpínání“ různých menšich v našem právním řádu, vydobývání si výhod zákonem či tlak na „správné“ myšlení. Útočil na homosexuály jako na menšinu, a to je ve svobodné společnosti nepřípustné.
Tolerantní společnost totiž existenci jakýchkoliv menšin podporuje, protože jí činí pestřejší, zajímavější a životaschopnější. Taková společnost je však zároveň postavena na pevných morálních i právních základech, které nepřipouštějí privatizaci těchto oblastí jakoukoliv nátlakovou skupinou. Problém Duškova vyjádření spočívá právě v netoleranci vůči různosti.
Homosexuály totiž urazil, protože je idetifikoval se třemi jejími představiteli a tím aplikoval princip kolektivní viny, který je ze své podstaty antiliberální. Dušek homosexuály ponížil, když z nich a priori udělal permanentní hledače sexuálního uspokojení. Tím snížil nejen jejich, ale především důstojnost každého z nás.
Narůstající tlak homosexuálních, ženských, ekologických a dalších hnutí na „správnost“ lidského myšlení, legislativu a informační politiku je jedním z největších nebezpečí pro svobodnou společnost, proti němuž je třeba vytrvale bojovat. Způsob, jakým souboj vede Jaromír Dušek, však rozhodně není správný a je třeba jej jednoznačně odmítnout.
