Zmizení kocoura Olího podruhé

Po několika návštěvách hubeného a ne zrovna bílého plyšáka s těsným fialovým oboječkem jako když utne. Julišák je na ranních i večerních špacírech sám a spotřeba konzerviček i granulí klesá.

Od Olíkova návratu uplynuly sotva dva týdny a už se po něm opět slehla zem. Nechodí na chodbu, nekouká z proskleného balkónu, nekřičí za zavřenými dveřmi. Že by jeho výlet do pražských ulic měl přece jen nějaké další následky? Prahnu po rozluštění této záhady, ale stejně jako při předchozím zmizení dle zákona schválnosti nikoho z "Olíkových" nepotkávám. Nenápadně koukám po pytlích s odpadky na jejich rohožce, zda tam třeba nezahlédnu prázdnou konzervu. Zahlédnu, ale je od lidských rybiček. Přece nebudu kvůli dotazu na kocoura zvonit, zas tak blízké vztahy nemáme, musím čekat.

Uplyne dovolená, pracovní týden i část prodlouženého víkendu, když při ranních výpravách z chodby zaslechnu "Jé, Julišku, promiň!". Vrhnu se ke dveřím, plyšák zdrhající domů mě div nepovalí, vykouknu na chodbu. "Dobrej!" Mávne na mě sousedka, přičemž se současně balí do šály a uklízí klíče do kabelky. Sotva odpovím na pozdrav, prosmykne se prvními z dvojice proklatých dveří. Do háje, nebýt po ránu zpomalená, už bych to věděla!

Další dva týdny je stav nezměněn. Přesvědčená, že se Olíkovi muselo něco stát, držím Julišáka co nejvíc doma. Křičí za dveřmi, ráno nechce nikdy domů, ale není to moc platné. Nakonec to při pátku vzdám a pustím ho, snad nebudou lidi moc courat. Na kontrolu zavření dveří bohužel nemůžu spoléhat ani při teplotě kolem nuly. Najednou zaslechnu z chodby něžnou promluvu. To není obvyklé "ahoj číčo", že by? Ano, paní "Olíková" promlouvá k Julišákovi. "Dobrej!" Pozdraví i mě. "Ty bys chtěl za kamošem, jo?" Promlouvá dál ke kočičákovi, co se odvážil až skoro k ní. "Dobrý večer! Dlouho sem toho vašeho neviděla..." Trpělivost růže přináší. "Dcera se vodstěhovala, vzala si ho s sebou... No, běž se podívat, že tam neni..." Nestíhám valit voči. "Úplně, se všim všudy, Julišku, pelíšek tam nemá, záchod tam nemá, mističky tam nemá, to víš, mně se taky stejská..." Pochybuju, že Julišákovi se nějak zásadně stýská. "A nevezmete si...?" Otázku ani nedokončím, a paní už vrtí hlavou. "Když byl dcery, bylo to jiný, než kdyby byl muj. Na Vánoce přijedou..." To se nejspíš mineme, škoda!

Ale hlavně, že se Olík má dobře! (O jeho výletě si můžete přečíst zde.)