Vím, že mě zlynčujete

A upřímně řečeno se těším na divokou diskuzi :-) Minimálně někteří jedinci jsou šokováni tím, že matka, jež zabila své děti, se odvolala proti trestu. Zkusím tady trošku polemizovat sama se sebou i s názory jinde publikovanými.

Pamatujete někdo nějakou závažnou kauzu, kde by nepadlo odvolání? Zejména případy mediálně zajímavé se táhnou až k nejvyšší instanci. Nikdo nechce být potrestán někým jiným! Navíc naděje umírá poslední. A novináři vše řádně rozmáznou.

Na čin se prý nepamatuje. Tomu dokážu uvěřit. Utrpěla poranění hlavy s bezvědomím, zpětná ztráta paměti je víceméně očekávaným následkem a její délka nemusí korelovat se závažností zranění. Jednou si postižený vzpomene. A jestli to bude trvat dny (v tomto případě irelevantní, uplynulo už hezkých pár měsíců) nebo desítky let, nikdo nevíme. Další možností je vytěsnění nepříjemného zážitku z paměti, jak bylo mnohokrát zmiňováno. Úplnou ztrátu vzpomínek na minulost jí ale nevěřím. Vzhledem k rychlosti uzdravení z kritického stavu je to krajně nepravděpodobné. Navíc nalíčit a učesat se umí, to nezapomněla. Takže ztráta paměti není úplná. Nebo má ve vězení k dispozici vizážistu a kadeřníka? Pokud to má být strategie obhajoby, tak to právníci podělali.

Děti zabila brutálním způsobem. Uměli byste to provést zásadně méně drasticky bez patřičných chemických látek a vybavení? Já asi ne. Podle mě si to prostě naplánovala a pak vypnula emoce a konala. Takový ten stav, kdy něco musíme udělat a je lepší o tom nepřemýšlet. Že to zvládla sice moje chápání přesahuje, ale asi byla fakt zoufalá. Jedno snad, ale čtyři? To vyžaduje opravdu velkou odvahu a pevné rozhodnutí.

Nepřesvědčivé psychologické a psychiatrické posudky. Fajn, nebyla pod vlivem psychoaktivní látky, neměla akutní psychózu ani nic podobného. A co závěry kolem sebevražedného pokusu? Byla depresivní? Zoufalá ze své životní situace? Nevěděla už jak dál? Bylo to demonstrativní? Osobně bych poslední možnost v klidu vyloučila, na to bylo její konání příliš nebezpečné. Nemohla se spolehnout na návrat přítele (nebo snad jezdil přes den domů běžně?). Navíc, pokud měla v úmyslu to přežít, proč by zabíjela děti? A pokud se chtěla zbavit dětí, proč by to dělala tímhle způsobem? Proč by matka chtěla žít bez svých dětí? Jistě namítnete, že ta osoba nemůže být psychicky v pořádku, ať už je nemocná nebo prostě zvrhlá. Já se přikláním k první možnosti.

Proč ji zachraňovali? Dělali svoji práci. Zdravotník ani jiný záchranář nemůže dělat rozdíly mezi lidmi na základě svých pocitů. Že takový sebevrah apod. svým zachráncům za jejich snahu nepoděkuje, netřeba dodávat. Neposkytnutí pomoci je (bohužel?) trestný čin, u zdravotníka posuzovaný zvlášť přísně.

Nedostatek emocí. Že je nedává najevo, neznamená, že nic necítí. Člověk, který zažil hodně nepříjemného, alespoň částečně otupí. K tomu trocha hereckého umění a je tu obrázek jaký máme.

Výše trestu. Ano, objektivně si nic jiného nezaslouží. Ale... Kolik prokazatelně chladnokrevných vražd bylo potrestáno méně přísně. Ta paní není nebezpečná nikomu jinému než sobě. Už tu není nikdo, koho by mohla chtít vzít s sebou. Pokud bude chtít dílo dokončit, stejně to jednou udělá. Další pokus se ale (zatím) nekonal. Někdy blízké setkání se smrtí vede ke změně názoru. Nebo to přece jen udělat nechtěla. A nebo čeká na vhodný moment...