Vánoční špacír II.

Už jsme v lesejčku a nastávají zmatky a boje. Ne, miláčku, nahoru nepůjdeme, panička by to pak neslezla. Hned zkraje cesty do Turyně to otáčíme a vydáváme se přes mýtinu do Chotouně a přes lavičku domů.

Lezeš mi do záběru, kámo!

...

Víš ty co? Mně ty tvoje parezy nezajímají a už nechci jít dál!

Ne všechno je původně přírodní...

Tohle je pěkné... Tohle ale tolik ne... Holt měla čuňátka nějakou akci! (A vím, že se mi to trochu mázlo. :-D)

...

Jak z tajemného lesejčka. A pořád někoho potkáváme!

Stříbrné smrky vypadají zimně. A ten potůček nebýval tak přístupný!

Už šplháme k lavičce. Strom nad Smrťákem vypadá majestátně i bez listí. Naposledy byl ještě okrový...

I do herny se leze lépe, než v červnu. Jen kdyby se nám ti puberťáci z nové lavičky tak nesmáli! Prý si na to mám zvyknout a vrátit se do hrobu, už nejsem nejmladší... (Pravila osoba jiné generace, kdyby se náhodou někdo chtěl pohoršovat. ;-) )

Pro porovnání fotka z kraje devadesátek...

Nad Medvědí skálou je také už vše holé...

A nad fotbalovým hřištěm jmelí na listnáči. To se bohužel nepovedlo, Cliff už moc chtěl do pelíšku... Tak jen, že tuto "exotiku" najdeme i 20km za Prahou.