Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

Sluší se vůbec začínat jakože Toulky časem něčím, co tu je vlastně nové? 

Možná bude lepší nechat to koňovi a vydat se do kopce.

"Mácha má štěstí, že je kamennej, jinak by už nestál, smíchy by řval a byl by v pase zlomenej..." No, nade mnou by spíš zaplakal společně s Hynkem, Vilémem i Jarmilou!

...

A já bych si tak zahulila. Tak tedy nic, no!

...

Tak tudy jsme asi nahoru necourali. Dokud to bylo aktuální, byl realitou kočárek. Ale ty schody znám, asi jsem zmatená stejně jako při Toulkách předchozích i následujících. (Pššš!)

Ale to už jsme nahoře...

...kde se preferovaná postupem času místa měnila...

...a protože jsem vostuda, tohle to nikdy nebylo.

A protože jsem navíc pako, málem jsem naletěla!

Možná jsem se prostě potřebovala občerstvit...

...s těmito luxusními výhledy...

...než si užiju atrakci poslední.

/29.8.