Together Forever

Kajka se mi právě vzdálila o sto světelných let. Nebo mi to tak aspoň přijde. Vždyť to přece nejde za jeden den. Co jeden den, pár minut.

Jedna kratičká ceremonie, kterou lze tak snadno považovat za show. K významným krokům to asi patří.

Navzdory mému přesvědčení mě zpráva o Kajčině zasnoubení mírně zasáhla. Vlastně nevím proč. Že má chlapa, to mi nikdy nevadilo. Ona neumí být sama, já neumím být ve vztahu. Zasnoubením se toho moc nemění, říkala jsem si. V podstatě má jen ten prstýnek. Přípravy na svatbu nás ale dost odcizily. Poslední dobou obě prskáme kvůli blbostem. Ať už je to jsou moje úspěchy nebo Kajčina paranoia z nich.

A teď je to tady. Ženich Jára přichází po červeném koberci. Skoro bych ho nepoznala. Nemá na sobě ani řidičskou uniformu, ani rifle, ani sportovní kraťasy, prostě nic, v čem ho znám. Oblek mu sice sluší, ale nesedí mi k němu.

Malá holčička v bílých šatičkách nese košíček květin. Ta z toho ani nemůže mít rozum, stejně jako chlapeček v miniaturním obleku. Za nimi už přichází do altánu nevěsta. Kajce bílá neskutečně sluší. Totiž, sluší jí šaty poseté korálky. Bílou jako takovou obě svorně nesnášíme, jelikož ji nosíme dennodenně.

"...berete si ... dobrovolně?" "Ano!" "Ano!" zazní z obou stran. Při polibku už brečím jako želva. Zas to někomu vyšlo, jak sladké a dojemné. Zároveň mě zamrzí, že já sama o tu show se sebou v hlavní roli přijdu.

"Pojď už!" probere mě ze sladkobolných úvah. Altán se vyprázdnil, jen já tu sedím a fňukám jak malá sama nad sebou. Nevěsta Kajka je nesvá. Jednak na sobě většinou nedávám nic znát a pak, to ona mě sem pozvala, samotnou bez doprovodu. A já ještě zdržuju a dělám divadlo!

"Promiň, svatby mě trochu dojímaj," snažím se to zamluvit. Nejsem si jistá, zda mi to věří. Jednou rukou mě táhne z lavice, za druhou táhne Jára ji. Pokusím se vrátit do reality, zvednu se a vyjdu z altánu před novomanžely. Venku graduje napětí. Jen co se zamíchám do davu, třeskne rozbitý talíř. A než se otočím, Kajka s Járou už dostávají rýžovou sprchu. Oba se očividně baví, stejně tak všichni pozvaní.

Já se bavím jen do té doby, než si uvědomím prohnanost mé kamarádky. Nikdo jiný by mě neposadil vedle nezadaného sympatického frajera. Vím, že okolí má s mým rodinným stavem problém, možná Kajku někdo v práci nebo ve škole zaúkoloval. Pavel je ale fajn. Po pár skleničkách padají zábrany a společně mizíme ve tmě večerního parku... Těm dvěma hrdličkám to je jedno, užívají si svůj velký den.

TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ.