To furt bylo noste pětky...

"To furt bylo noste pětky a najednou je to blbě!" Pronesla vztekle nejmladší z holčiček, otočila se na patě a práskla za sebou dveřmi od pokojíku.

Nevím už, jaký cíl přesně měly sliby odměn za to "špatné", co šlo ve škole utržit. Za čtyřku zmrzlina do kornoutku, za pětku zmrzlinový pohár, za poznámku oslava, kterou jsem nikdy nesměla mít na narozeniny. Spolužáci mi to všechno samozřejmě záviděli, a já jsem záviděla jim slibované odměny za jedničky. Vyměnit si rodiče bohužel nešlo, a mně slibované odměny byly asi malé, protože mě vůbec, ale vůbec nemotivovaly.

První kuli mi pančelka chtěla odpustit, že jsem přece chyběla a tedy mi dá čas se látku doučit. Kdepak, nechala jsem si ji zapsat. A pak obrečela, což jsem ovšem nemohla nikomu přiznat. Odměna mě neminula, a nevyvedla se. Vybrala jsem si jahody se šlehačkou v Luxoru, o kterých mamka s tetou každé léto tak básnily. Jaké bylo zklamání moje i mých sourozenkyň po zjištění, že "jahody" jsou vlastně marmeláda s kousky, kterou jsme zřejmě omylem všechny svorně nesnášely. "Marmeláda se šlehačkou" se tak doma stala pojmem omílaným ještě několik let. A já jsem se pětkám dále vyhýbala, jak jen to šlo.

Za jedinou poznámku ve svém životě jsem nedostala nic. Neuposlechnutí příkazu sundat si na tělocvik "náramek přátelství" bylo prý příliš malým prohřeškem. Jenže přece nebudu ničit školní majetek nebo posílat pančelky do temných míst, že!

Co jsem v tomto směru nezvládla já, vynahradily rodičům ty dvě mladší víc než jen bohatě. Druhá měla velký a hlavně vleklý problém s učitelem zeměpisu, a ať dělala, co dělala, vždycky písemka dopadla špatně. Byl to ten samý pan učitel, co nám při pěstitelkách vykládal o menstruaci a porodu a při tělocviku důsledně rozlišoval "O" (omluvena) a "OM" (omluvena kvůli menstruaci), tedy si o náplni hodin zeměpisu nedělám iluze. Když nepomohlo ani doporučení slepé mapě dát brýle, ustálila se u nás diagnóza "dysgeografie". A bachraté sardele plnily žákovskou stylem, který zaváněl zkaženým vysvědčením. Už si nepamatuju, co nakonec přineslo vysvobození.

Korunovala to nejmladší, která si po přechodu na druhý stupeň s nějakým učením hlavu nelámala, blbnutí kluků a teplé bonzy všemi směry měly přednost. A tak se tatínek neudržel a pořádně jí to vytmavil, že na základce přece stačí jen v hodinách poslouchat. Odměny za tu plejádu pětek se nikdy nedočkala, co bylo naslibované pro mě coby nenapravitelnou šprtku, bylo s okamžitou platností zrušeno. Účinek na rodinný rozpočet by prý byl stejný, jako odměňovat mě za ty jedničky.