Tady velím já, uklízečka

"2300 dáme, a nic od vás nežádáme. Jenom čisté ruce mít, salmonelu nešířit." Stálo na lepicím papírku na okně v koupelně. Některé ze sousedek došla trpělivost.

To se tak člověk vrátí po prázdninách na koleje a nestačí se divit. Stará hodná paní Z. zřejmě odešla do důchodu a místo ní s koštětem po chodbách pobíhá cosi, co se kolem něj snaží omotat jako go-go tanečnice kolem tyče. Sluchátka v uších, nafučený výraz, červené vlasy sčesané do culíčků. A problém vychytat, kdy po chodbách courá nejméně kolejních obyvatel. Tedy dobu, kdy slušňáci jsou už ve škole či na brigádách a pařmeni se ještě neprobrali.

"Ta stará byla hodná, ale podle mě moc neuklízela." Vyjádřila se jedna ze spolubydel na obranu nové posily. Koupelna, záchody a kuchyňka se používat daly, záplavy špíny na chodbě nebyly a další jsem moc neřešila. A náhodou nám paní Z. několikrát vynesla koš a dobrovolně bez nároku na honorář uklízela pokoj klukům naproti přes chodbu. Při nabídce vynesení koše zmerčila jeho stav a zasáhla dřív, než se po celém bloku rozlezou švábi a další havěť. Jo, a taky pilně vysypávala plechovky sloužící na schodech jako popelníčky.

Z drbů sesbíraných spolubydlícími a sousedkami jsem se dozvěděla, že nová paní uklízečka je prý dcera vedoucí kolejí a je sama se dvěma malými dětmi, tedy ty peníze asi fakt potřebuje. První informace vysvětlovala její nenadšenost a zdravení na půl pusy, ostatní nás nechalo chladnými. Aby se vyšvihla, několikrát týdně leštila skleněné tabulky blokových dveří a pilně předváděla, že dosáhne až nahoru. To jsem paní Z. nikdy dělat neviděla, to uznávám.

Jednoho krásného dne se před obědem objevily v kuchyňce krabičky s mýdlem, které si spousta holek nechávala v koupelně na okně. Kdo má taky pořád myslet "eště mejdlo", když jde čůrat. Inu, vzala první příchozí mýdla a vrátila do koupelny, aby si mohla ohřát oběd. Druhý den se situace opakovala. Mýdla byla opětovně vrácena na své místo s komentářem, že příště třeba budou v klučičí koupelně. I třetí den byla mýdla přemístěna na kuchyňskou linku a opatřena ručně psaným vzkazem, že v koupelně se nechávat nesmějí, neboť pak nelze parapet setřít. Nová šůrovačka zjevně nevěděla, jak to na kolejích chodí, a vystrčila růžky. Mýdla byla uklizena do koupelny a připsána odpověď, že takhle se to dělá, kdo má na mýdlo pořád myslet a doposud to nevadilo.

Po víkendu se na patrové nástěnce objevil tištěný zákaz ponechávat cokoliv na koupelnovém okně kvůli umožnění řádného úklidu. S razítkem a podpisem vedení. Hm, slušné páky! Netrvalo dlouho a na vyleštěných dveřích visel první papírek. Všimla jsem si ho cestou do koupelny, kde bylo pokračování. "Čím víc platíš, tím míň můžeš. Heslo kolejí pro letošní rok." Druhé zdražení během tří let mě naštvalo taky, byť nebylo tak citelné jako to první. Znamenalo méně peněz z kapesného na ostatní "luxus". Jako jídlo, vlak, skripta, mimořádné výdaje třeba v případě nemoci, a tak. "2300 dáme, a nic od vás nežádáme. Jenom čisté ruce mít, salmonelu nešířit." Znělo nejpovedenější dílko nad vyklizeným parapetem.

Ten den jsem měla odpoledne volno a rozhodla jsem se vyrazit do víru města. Jen pocourat, nakupovat blbosti nebylo za co. A tak zatímco zbytek pokoje odešel trpět na fakultu, já jsem vylovila "malou" tašku. Peníze, doklady, deštník pro jistotu, mobil, zamknout a klíče přidat. Na schodech vysedávala naše "oblíbenkyně". "Nevíte něco vo těch lístečkách?" Houkla na mě bez pozdravu. Jasně, jedna ze spolubydel, i na mě přespříliš oprsklá, si na ni vlastně otevřela pusu. "Nevim." Odpověděla jsem stručně podle pravdy. Letitý trénink v sebeovládání mi zabránil v adekvátní reakci. "Fakt ne? Já si myslim, že víte." Odfrkla stylem, jakým se člověk baví s malým dítětem. To už bylo moc i na mě, a navíc to nebylo všechno. "Já vo těch lístečkách nic nevim." Zopakovala jsem naposledy a vydala se po schodech dolů. Ignorace výtahů má své výhody.

Po návratu jsem příhodu vylíčila spolubydlícím. "No jo, věděla, na koho může." Zkonstatovala ta oprsklina a vrátila se ke svým skriptům. Druhé dvě neměly slov. "Hele, víš co mi došlo? My sme to bejt nemohly, tady přeci platíme jenom šestnáct stovek." Dala mi argument, který jsem potřebovala o pár hodin dřív. 2300 byla cena za dvoják, ne za čtverák. Druhý den už paní uklízečka nedorazila a další pondělí přišla úplně jiná...

/zdravím J.M.-P.

/úvodní obrázek (c) Pixabay