Sláva, už je sníh!

Svatý Petr se překonal a možná to i přehnal. Asi mě čeká cesta jak v Ladovské zimě, ale to až za pár hodin. Tak proč se trochu neprojít?

Vypadá to parádně!

Větvičky si nasadily čepičky.

Hele, vrať mě domů, já s tebou jít nechci!

Nenechte se oklamat, není to azzuro. Jen nějaká hříčka barev nebo fantasmagorie...

I kdyby mělo nějaké klíště opravdu spadnout, dnes se to podle mě nestane...

...

Nějakou dobu se asi hrát nebude...

I Medvědí skála je pod sněhem...

Bylo mi líto zanechat tu první stopy, tak jsem to vzala vedle po cestičce. Nejen botky se jí dotkly...

A ještě pořád padá. V oparu a vločkách se ztrácí Boží skála i Drnka...

...

...kamaráde, škoda, že jsi se mnou nechtěl jít. Tuhle cestu máš přece rád!

A napadlo nám opravdu dost. Ladovská zima za okny je, večer to odhážu, namažu záda...

To je dost, že jdeš!

/Foceno 17.1. a domů jsme dojeli.