Psí vzpomínání II.

Původně jsem si myslela, že se mi všichni pejsci vejdou do jednoho článku. Ale... Buď jsem se nějak rozepsala, nebo jich bylo prostě moc!

...

Po ztrátě tří psů během čtyř let babička prohlásila, že už dalšího nechce. Tvrdila, že si nepřeje, aby ji ten chudák přežil. Na prahu sedmdesátky mi přišla na umírání moc mladá, ale je fakt, že děda, její sourozenci i mnoho dalších vrstevníků již na tomto světě nebyli. Dnes si myslím, že už to nechtěla zažít znovu, jenže přiznat to před smečkou k tvrdosti vychovávaných dětí jaksi nemohla. Strejda si hospodářství bez psa neuměl představit a rozhodl se, že nového pořídí a bude JEHO. Tak přišel Kazan. Štěně šedého vlčáka přivezli z vyhlášeného trhu ve Strakonicích. Nikdy jsem na něm nebyla, musela jsem vždycky dát přednost mladším. Pejsek byl bez papírů, což všichni neustále zdůrazňovali. Papírový pes byl tehdy něco! Symboliku střídání stráží završila nová bouda, kterou strejda zbudoval u svého domu a ne u hospodářských stavení.

Kazan se dožil přes deset let. Byl to hodný pes a skvělý hlídač, každého vetřelce hlásil hned, jak zabočil na cestu vedoucí k domu. Žádné z nás dětí nikdy nezranil, a že si k němu hlavně ty strejdovy dost dovolily. Přes den byl na volno, na noc ho přivazovali k boudě. Dvorek tou dobou nešel bezpečně uzavřít, tak aby náhodou neutekl. Mockrát jsem se jeho štěkání lekla, když jsem večer šla z nějakého důvodu ještě ven. Mamka s tetou nechápaly, jak se při poskytované péči může těšit tak dobrému zdraví. Krmil se vyřazeným masem, které prodávali ve zverimexu, smíchaným se starým chlebem a zbytky mléka. Když odjel strejda s rodinou na dovolenou, starali jsme se o Kazana my. Teta ráda přísahala, že to maso bylo zelené a chleba plesnivý. Tajně přilepšit psovi svého bratra si však netroufla.

V dospělosti měl zapovězený přístup do domu, lehával na verandě a jen v mimořádně krutých mrazech ho vzali do předsíně. Kazan přesně věděl, kdy se který den rodinka vrací ze školy a práce, čekával na cestě a běžel autu naproti. Nikdy přitom nepřišel k úhoně, byl chytrý. Nečekané dřívější návraty ho překvapovaly, na druhou stranu při zpoždění seděl na cestě a trpělivě čekal. Když zestárl a onemocněl, nechalo se to na přírodě. Babička mu ještě podstrojovala v domnění, že brečí hlady...

Opět bylo třeba vybrat nástupce. A jelikož tou dobou frčeli Snowboarďáci s Mazlíkem, strejdovy starší děti rozhodly. Bude to novofundlandský pes. Od slov nebylo daleko k činům, puberťáci našli na internetu vhodné štěně k mání a celá rodina se pro pejska rozjela kamsi do východních Čech. Malá mu říkala Mazlíku, což se jejím o více než dekádu starším sourozencům nelíbilo. Chlupáč dostal jméno Kim.

Babička volbu rasy nesla nelibě. Novofundlanďáka měli kdysi druzí prarodiče dotyčných vnoučat. Jmenoval se Šaryk a byl podle rodičů zlý. Býval přivázaný na krátkém řetězu u stodoly, hrozně štěkal a všichni jsme se ho báli. Když v požehnaných šestnácti letech zesnul, pohřbili ho prý v té stodole... Starší sestřenici v batolecím věku zranil na tváři. Jak k nehodě došlo, nejspíš nikdo pořádně neví. Oficiální verze zněla, že ji sám od sebe napadl, ale býval přece uvázaný? Je pravda, že jizvička dnes již dospělé ženě zůstala, od lásky ke psům ji to však v žádném případě neodradilo. Trofeje ze soutěží všeho druhu dávno nemá kam dávat, ale to už je jiný příběh... Babička neustále opakovala, že tu malou určitě pokouše, a odkazovala na Šaryka.

Kim jako hlídač zcela pohořel, domu ani zahrady se moc nedržel. Jeho útěky se staly vzhledem k probíhající stavbě rychlostní silnice nebezpečnými a nakonec mu strejda musel vyrobit novou boudu s ohrádkou. Když neměl program pod dozorem, byl tam "zaparkovaný". Pochybuju, že by se jeho kníkavého štěkání "au, au" nějaký zloděj zalekl. Starší sestřenice s ním vcelku úspěšně cvičila dogdancing, ale po pořízení první chovné fenky se její zájem přesunul jinam. Strejda s Kimem chodil na dlouhé špacíry do lesa, než se pes jednoho dne nepostavil. Za Šarykem v dlouhověkosti zaostal o polovinu...

Dalšího psa si strejda zatím nepořídil. Že jich mají dost. Sportovní a chovná smečka patřící jeho starší dceři samozřejmě dům a zahradu nehlídá, na to jsou fenečky příliš cenné... Možná další střídání stráží?