Přeběhla jsem... Protože můžu!

Žádné ploty, zdi, dráty, vlastně žádné velké upozornění. Jen cedulka a sloupek, které by člověk dokázal i přehlédnout. Je to tak nějak divné... nebo už možná není.

Začínáme stylově na místě, kde se dá v případě nenadálého problému přespat. 

O kousek dál není jasno, zda už ta čára náhodou nebyla... 

...ale asi ne, koho nezmámila ta vůně... 

...má významné místo jako na dlani. 

Vida, ani to nebolelo. 

A nebude ani na zpáteční cestě za osvětou... 

...třeba o Zlaté stezce, kterou jdeme. Jen pořadí jazyků naznačuje stranu, kde se právě vyskytujeme. 

Osvěta čerstvější a temnější.

Následky násilí zakrývá koloběh přírody... 

...až jednou zmizí našim očím.

Poněkud jiný památník tady působí skoro nepatřičně. Aneb od opony železné přes zelenou po suchou. (Drsněji řečeno následky ekoterorismu v praxi.)

Tohle ovšem je zcela jasně nové.

Ale jak se to tady hodí! 

Vše je pod pečlivým dohledem. 

Tak zase někdy! 

/29.5.