Out Of Bounds

Stojím před otevřenou skříní a prskám. Očekávaný moment je tu. Změnu z tropických teplot lehce nad dvacet stupňů jsem sice uvítala, ale kalhoty se mi v pase asi srazily nebo co. Vytáhnu tedy volné lněné a vyrazím do jámy lvové. Vedle ječícího čoklíka mi dojde, že jsem ani nezvracela. Můj požehnaný (?) stav dospěl do nové fáze.

"Sofie má holčičku," oznámí mi Věra v šatně. Beru novinky na vědomí a točím se k ní zády. Džíny nedopnu, takže to už MUSÍ BÝT VIDĚT. Pracovní oblečení to snad ještě nějaký týden unese. "Co je?" diví se. "Nic, ještě spím," odpovídám. "Je asi ráda, co?" vyjádřím se konečně ke zvěstované zprávě. "Ani moc ne, chtěla kluka, má i modrou výbavičku." Chtěla kluka ona nebo její manžel? napadne mě ještě, když dopínám poslední knoflík volné košile.

Kajka má odpolední, tak si musím vystačit sama. Holky zajímá jen novopečená mamina Sofie, vyzvídají detaily, nikdo toho moc neví. Aby jo. Její věrná parťačka Soňa si doma užívá půlročního Davídka. A nikdo jiný podrobnosti vědět nebude. Sofiin mobil je vypnutý, takže zbývají jen spekulace.

Moje nová fáze má i svoje stinné stránky. Nevolnost vystřídaly nutkavé chutě. Na oběd si koupím pořádně slanou pizzu. Kajka se nestačí divit, zvlášť když v lednici odpočívá včera s láskou uvařená polévka. No co, do zítřka se nezkazí a já přece nemusím mít dvojitý oběd. "Pojď na jedno!" pozvu Kajku cestou zpátky. "Neblbni, jsme v práci," mírní mě. "A stejně, nesmíš!" "Nealkoholický," loudím. Kapituluje, ale nepřidá se. Holt madam nekouřím, nepiju... V naší jídelně se zatím zapíjí novorozená Natálka. "Jen kapku, symbolicky," požádám šéfku, která vše organizuje. Nediví se, na rozdíl od vedoucí.

"Tak ven s tím," povzbuzuje mě Kajka šeptem. "Kdo bude další?" položí nevyhnutelnou otázku rozdováděná Adéla. "Ta by neměla chlastat," signalizuje Lucka. "Dělej!" syčí kamarádka, kterou v tento moment zase nenávidím. Všichni koukají na ni, já coby zástupce svobodných nejsem na žebříčku vysoko. Přesto jsem pár zadaných předběhla. Kajka na mě ukáže. Asi to mělo být nenápadné, ale já to viděla. "Já si to myslela," zkonstatuje Míša. Šéfce padá čelist div ne na zem. Po Soně a Sofii nás vzala s Kajkou na milost. Je mi jasné, na co myslí.

"Nebyli jste spolu jen jednou?" valí oči Adéla. "Znáš to, stačí kapka..." odpovím. Zbytek si doplní sama. "To je ale smolík, co?" snaží se vedoucí o účast. "Jak to myslíš?" zbystřím. "No neni ti osmnáct, něco jste oba popili a tak," snaží se to zachránit. Vedle. S nastávající rolí svobodné matky jsem se už stačila smířit. "Já harantíky zatím nechci," zopakuje co všichni víme. "Teda ty jsi Káju zahanbila," pronese Míša, než se rozejdeme za prací. Jen mě šéfka naznačí, abych zůstala.

Připadám si nejistě jako vždy, když mám jít na koberec. Co mi může? Právě, že všechno, v tom je ten problém. "Taky jsem do toho takhle vlítla a bylo to štěstí," svěří se a k zemi se poroučí moje sanice. Svoje soukromí si pečlivě střeží, zatímco naše ji velmi zajímá. Chce mít přehled a něco jí muselo uniknout. O detailech početí se nerozkládám, nic jí do nich není. Její zpověď mi ale vyrazila dech.

"Tak bylas na koberečku?" baví se Pavlína v kanceláři. "Ani ne," odpovím neurčitě. "Chtěla mi osobně gratulovat," trochu to posezení vylepším.

TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ.