"Naše děti" zoologické

Volné lístky by byl hřích nechat propadnout, i když jsou dva nad nulou, začínáme den dobrým skutkem a ten jeden plonkový darujeme paní s kočárkem. Když už s sebou inteligentně nemáme ty pozvánky...    

...a tak nedostaneme jídlo, pití ani dárek. Zato dříve než zvířata vidíme tohle!

Navzdory zimě jsou venku třeba plameňáci...

...a pelikáni.

Mravenečník vyspává za sklem hned vedle nich.

Chápani dostali svačinku.

A gorily jsou asi už po.

U želv jeden nikdy neví, ty jsou v klidu stále. Hlavně, že se tam můžeme trochu rozmrazit, i když ti maličcí varani za zády si nás prý nějak měří.

Mně se stejně povedlo rozmrznout až u koček. A opravdu za to nemohly rusky mluvící zástupy!

"Moje" kočky rybářské se zase schovávaly, vyrážíme na "naše" druhé "děti" kolpíky. Jenže tu čekají tak leda jeřábi a čírky...

...supi...

...nebo hned vedle moje oblíbená "kuřátka" stepokurové. A ti mají prcka!

Skalní kozičky se drží dole, tak aspoň tahle.

Zklamání z "neviditelných" zvířat rozcházíme na výstupu Zakázankou. Nahoře čekají bizoni, a fakt to není můj spolužák, který před lety získal tuto zvířecí přezdívku!

Po dnešku už vím, proč chodíme pořád stejnou trasou, musíme na papoušky a jihoamerické šelmy. Psi pralesní mají zřejmě rozcvičku a zatímco ty dvě prskají kvůli množství cizinců, já si fotím kámoše páva na střeše prázdné voliéry.

Po obědě a rozmrznutí s kafem (já) je čas navštívit "Melmeny"...

...a slony, kteří jsou navzdory zimě venku včetně Maxe a Rudiho.

Asi je pustili až teď, ani "babička" a "tetička" se zatím nehrnou domů.

Zato taťka se v krajním pidivýběhu docela vzteká.

Se svařákem vyrážíme do "Indonéské džungle". Velcí varani jsou dle svého zvyku v klidu.

A výlet končíme "lovem na pandu červenou". Jako téměř pokaždé!

/10.12.