Montenegro 2015 - 1. díl

Rok se s druhým sešel a výlet konečně vyšel. Tak se s vámi opět podělím o nějaké zážitky a prožitky.

27.8.

Jsem doma už druhý den, takže se budím brzy. Už se stalo tradicí, že se snad těším na dlouhou noc v autobuse. Pomalu si začínám chystat velké věci, lékárna, drogerie a trocha zakázaného jídla již připravené čekají. Mezitím dorazí zpráva, že moje auto po klinické smrti bude ve tři odpoledne připravené k provozu. Zauvažuju o rychlém vyzvednutí, ale radši to zavrhnu jako stresující a doběhnu si pro pečivo na cestu. Následně s pomocníčkem dobalím a očekávám svoji sourozenkyni kvůli jeho deportaci.

Mezitím celou situaci vylíčím mamce do telefonu. Odvoz dorazí před pátou, to jsem už osprchovaná a oblečená na cestu. Dohodnu vyzvednutí auta její osobou a rozloučím se s miláčkem. Ještě se rychle najíst a odnést odpadky, vyčistit zuby a můžu vyrazit. Mamka volá, že plyšák v pořádku dorazil. Posbírám své propriety, zamknu byt a vypravím se na autobus. Přebíhání ulice mi moc nejde, lidi se ohlížejí, tohle se asi jen tak nevidí! Jsem zpocená jak prasátko, když se deset minut před sedmou dostanu na Florenc. Navíc jsem si ten Fraxiparine píchla asi blbě nebo co, to místo docela cítím, když si malý batůžek hodím dopředu. Nadšeně se uvítám s průvodkyní Míšou, která s námi byla už v Rumunsku (to je let!) a bez mučení přiznám, že moje ignorace tématu na sociálních sítích byla zcela záměrná. Pozvánku jsem nikomu zkrátka dávat nechtěla! Ještě zbývá rychlé seznámení s hlavním průvodcem Michalem a můžu se nalodit do žlutého busu. Po půl osmé se loučíme s Prahou. Chci si číst, ale soumrak mi to již nedovolí. Následuje obligátní kolování průvodců po busu, pití samozřejmě nechybí. Mezitím sleduji na Twitteru los US Open, bezinternetové pravidlo zavedu až na hranicích a kdoví, třeba si stihnu udělat Fantasy! Jen tak mimochodem po straně zaregistruju zelený kamion, cože ono Duvenblejt fakt existuje? Už je nejvyšší čas na technickou pauzu, když v půl jedenácté dorazíme do temného a vylidněného Brna. Ještě rychle naložit zbylé pasažéry a čerstvé řidiče na dlouhou cestu. Jednoho z nich znám z Bulharska, dobrá náhoda! Dostaneme přislíbenou mycí pauzu na slovenských hranicích a v jedenáct cesta pokračuje. Těsně před půlnocí projedeme prázdné celnice, pauza se nekonala.

/to be continued

/do vzpomínáčku