Měsíční krajinou rok poté

Loni jsme se podivovali nad devastací pole proměněného v louku a děsili se dalšího běhu událostí, příroda nám po roce a něco zajistila přece jen lepší pohled. I když je to jen na chvilku. (Známá místa 100x jinak podvaapadesáté.)

Už to tady nevypadá jako na Měsíci, i když pohled v dál se může zdát touto poněkud rozmázlý.

Přiblížení ukazuje, že se tu opravdu něco děje... 

...dokonce i zdání přírody ve městě bylo již založeno...

...a myšleno je i na nejmenší účastníky budovatelského úsilí.

"Ježiš, ty dva (jedinci se sníženým IQ). Běžte pryč!" No, lepili se na nás dlouho.

Když se přírodě ponechá volné pole působnosti, je skutečně na co koukat.

Je krásné vidět, že staří známí se vracejí...

...občas i s doprovodem něčeho exotičtějšího.

Jednoho z účastníků expedice to ovšem moc nebere. Na co asi myslí?

/volně poskládáno z úlovků červnových 2019

/foto já