Last Chance Train

"Karolíno!" volám v duchu na kamarádku, která mi kamsi zmizela. Ten maník, co mi nechal poslat koktejl, po mě zjevně jede. Dovalil další sklenky a kamarádka není po ruce. K pití jen čichnu a hned se mi obrací žaludek. Alkohol poslední dobou nemusím, stejně jako kávu. A bezduché tlachání.

"U nás v ulici otevřeli novej bar," oznámila mi Kajka jednoho rána, když jsme se výjimečně srazily v šatně. Moje ranní nevolnost trvala déle než jindy. Jestli budu blít jak Alík až do porodu, tak teda potěš. "A co má bejt?" podivila jsem se. "Chtěla bych to prubnout, ale nechci jít s Járou."

"Tak to jo," bavím se. "Brzy tě začíná nudit. Neseznámili jste se náhodou v disko baru?" "No jo, ale už je to nějakou dobu. Po třicítce se prej děsně rychle unavíš a on má furt ranní, tak by to nedospal." "A myslíš, že já jsem ta pravá společnost do baru?" divím se dál. "Hele neblbni, třeba poznáš nějakýho tatínka," naznačí s úsměvem rýsující se bříško.

"Ta je neudatelná," rýpne si Lucka, která právě dorazila. Radši se dekuju.

Chce se mi už dost spát, když v osm stepuji před Kajčiným hnízdečkem lásky. Na pozdrav si div nevykloubím pusu. "Ty mi tam usneš," baví se kamarádka. "No jo, ty vlastně teď nepiješ kafe, co?" Při představě dříve milovaného nápoje se oklepu. "Nepromarni svou poslední šanci," nabádá mě. "Za chvíli budeš na pěkně dlouho neudatelná." To jsem od přírody, pomyslím si. Pupek ani mimino na tom moc nezmění.

Bar mě příjemně překvapí, vypadá opravdu nově a není tam ani narváno, ani zakouřeno. Vyškrábeme se na židličky a už se nám klaní barman. Chce vyjet po Karolíně, ale včas zaregistruje její snubák a bere zpátečku. Objednávku dvou sklenic mixu ovocných džusů "okomentuje" pohledem na kamarádčino ploché bříško a pozvednutím obočí.

"Tohle je pro vás," postaví přede mě barman vysokou sklenici s brčky. Ob dva stolky na mě signalizuje kluk minimálně o pět let mladší. Poděkuji mu stejným gestem a pozvednu sklenici. Napít se nedokážu, alkohol mi smrdí. Podám drink Kajce. Jako téměř abstinentka radost nemá, ale statečně pije. Na parketu se rozjíždí diskotéka a já nostalgicky vzpomínám na středoškolské roky. Party girl v sobě stále nezapřu.

"Jdu na wecko," oznámí mi kamarádka později večer a zmizí. Ponořím se do vzpomínek při Sambě de Janeiro, když se objeví můj nový známý se dvěma sklenicemi. Statečně si s ním ťuknu, ale napít se nedokážu. "Co je?" diví se. "Ty nepiješ?" Úpěnlivě prosím kamarádku, aby se co nejdřív vrátila. Trvá jí to hodnou chvíli, pro mě pěkně trapnou.

"Můžu?" zeptá se opatrně. Vrhnu po ní vražedný pohled. Nechápe. Nahodí výraz ala kočka Šklíba, který jí opětuju. V očích má otazníky. Nejspíš se mě v duchu ptá, proč zahazuju tuhle šanci. "Proč nepije?" prolomí mlčení frajer. "Je těhotná," oznámí mu Karolína a já bych ji nejraději zabila. Chlapečka její sdělení šokovalo, čumí střídavě na moje bříško a její snubák. Jasně, svatba=děti, pomyslím si. U takových dětí, jako seš ty.

Mizíme před závěrečnými ploužáky. "Vidíš to, jsem stejně neudatelná," vyčtu kamarádce před barem. "Na mě normální týpci nejdou."

TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ.