Jsem zmrzlá

Držím oběma rukama hrnek s čajem, co už dávno není moc teplý, a snažím se rozmrazit ledové ruce. Jsem ráda, že vymrznou všechny ty bacily doposud vesele poletující mezi lidmi, ale já bych to ráda přežila!

Nebyla jsi to náhodou ty, to dítě v legendách vyprávěných staršími generacemi odmítající zapnutí fusaku a následující roky pobíhající v listopadové zimě v tričku? Ač mě ještě na kolejích plísnili za neustálé stahování topení a větrání a pořád jsem zmrzlá méně než ty dvě mladší, je na čase si přiznat, že už to není, co to bývalo.

Po rychlém testu teploty na pracovišti shledávám, že v tričku s dlouhým rukávem a vestě to opravdu nevydržím. Vracím se do šatny a měním vestu za flísovou mikinu. Jako téměř vždy má ucourané rukávy, ale ochrana před umrznutím má snad přednost. Na tenké ponožky natahuju ještě jedny silnější. Připadám si jak před výpravou na severní pól! Cestou zpátky vypiju na jeden zátah snad půlku nepříliš horkého kafe. Vařila jsem ho před chvilkou nebo ne?

V průvanu začínám nebezpečně cítit opět tuhnoucí krk. Zapínám mikinu, do háje, zakryla jsem si jmenovku, teď nebudou vědět, na koho si mají stěžovat! Vracím se dozadu pro šátek. Tmavě šedivá barva musí v kombinaci s bílými kalhotami a bledězelenou mikinou působit nepatřičně. Lidi divně koukají. Možná si myslí, že jsem taky nemocná. "Hele, není ti náhodou horko?" Rýpnu si do jedné z dvojice za uličkou. Navzdory tomu, že v té kose ani čaj nevydrží horký, má na sobě tričko s krátkým rukávem a vestičku. A taky má omotaný krk a co chvíli za rohem chrchlá. Zadoufám, že v této fázi to už není moc infekční.

Po třetím hrnku polostudeného čaje mi začíná být trochu teplo. Že by konečně zabral? Nebo už fakt umrzám? Chce se mi i spát, tak možná to druhé. Umrznutí prý není zas tak hrozné. Zatím jde o planý poplach, pocit chladu ze všech stran se brzy vrací. "Já si doma dám horkou sprchu..." Básním za rohem o dalším programu po skončení pracovní doby. "Dej pokoj!" Dostane se mi odpovědi. "...a udělám si svařák..." Pokračuju ve snění. "Víš, že se po něm děsně kazí zuby?" Schytám kázání, ale je mi to jedno, protože pak mi snad bude konečně teplo!

Basta, finito, můžeme domů. V šatně je naštěstí teplo, jinak bych se nejspíš ani nedokázala převléknout! Nebyla jsi to náhodou ty, kdo ještě před pár lety spal ve stanu při nočních teplotách kolem nuly a ráno vstal a nebrečel zimou?

Ani ta sprcha nechce zabrat, pod proudy teplé vody mě pořád mrazí. Do večerního čaje vydoluju poslední zbytky medu, který si proti svému zvyku poslední dobou občas do toho čaje dám. Jestli mě tohle nerozmrazí, tak už fakt nevím. Povedlo, se, uf! (A ten svařák byl taky.)