Jiskra

Ten pán měl samozřejmě i obyčejné lidské jméno, ale třem, možná čtyřem generacím vešel ve známost pod přezdívkou zcela neznámého původu.

Byl to bezdomovec, a především nesmazatelná postavička patřící po mnoho let k maloměstskému koloritu. Býval k vidění tu s pletivovou kárkou, s jakou jezdívala babička na nákupy, tu se starým dětským kočárkem, tu jen s batůžkem. Až docela zamrzelo, když se jednu dobu "přestěhoval" k noclehům do přilehlé vsi. Chtěla bych se pokusit sepsat aspoň pár historek z jeho pestrého života.

"Pracovat je nezdravý!"

Tak nějak se vyjádřila mamka po konstatování, že ten pán vypadá patnáct let pořád stejně, zatímco spořádaní pracující občané jsou čím dál starší a uštvanější. Taky měl nové oblečení, doplňky i zavazadla nejspíš častěji, než místní smetánka.

"To je Zuzky byt!"

Dopolední hodiny patřily téměř za každého počasí shánění všech těch propriet, a tak býval milý Jiskra k vidění na sídlišti v ohrádkách s popelnicemi. Děti školou povinné ho pravidelně na cestě domů častovaly upozorněními, že se vloupal domů k někomu z jejich přítomných kamarádů. Ať to byla Zuzka, Verča, Honza nebo někdo jiný, dotyčný se bavil s ostatními. Jiskra se nedal rušit, jen klidně přešel k "bytu" dalšího z přítomných.

Jsme kámoši

Pokud Jiskra "nepracoval" na sídlišti, postával u vchodu místního obchoďáku. Musel zažít Jednotu, R+R i Normu. Občas ho někdo z nakupujících podaroval drobnými, které okamžitě směnil za lahváče, jindy rovnou tím lahváčem. Jednou jsem si po návratu ze soustředění zaběhla do tehdy již příšerně zásobeného R+R pro pár drobností. Než jsem nakoupila, začalo lít jako z konve. Co teď? Skočit nahoru k Čongům a obětovat jednu z posledních stovek za deštník na jedno použití? Počkat? Promoknout na kost? Zvolila jsem druhou možnost, a tak jsme tam s Jiskrou zevlovali spolu, než se liják trochu zmírnil. Několik dalších let mě na ulicích zdravil důvěrným a hlavně řádně nahlas proneseným "Ahoj!". Těšilo mě jen to, že jsem nebyla zdaleka jediná. Přátelství navazoval zjevně velmi snadno.

"Já se ho bojim!"

Oznámila mi dávná kamarádka po vylíčení historky s Jiskrou vylézajícím v půl páté ráno z křoví. Představa polštáře a rozcuchané hlavy v neudržovaných atrapách živých plotů mezi bytovkami mě spíš pobavila, navíc Jiskra byl skutečně neškodný. "No, víš, kdybys z toho křoví vylezla ty, taky bych se lekla..." Mě se lidé lekají, i když vylezu z postele, takže to byla spíš lichotka. "To byl takovej ten Střela, co?" Ujišťovala se."Ne, Jiskra!" Řehtala jsem se jak malá. Znejistěla. "Ale Střela je tu taky, ne?"

Konkurence

Pravda je ta, že po velmi přechodnou dobu se v ulicích vyskytovali bezdomovci dva. Zda se tomu druhému říkalo Střela nebo ne, už si jistá nejsem. Dlouho se nezdržel. Třítisícové městečko je tak akorát pro jednoho, dva se zřejmě neuživili.

Jiskra má ženskou

Tak zněla novinka týdne, když jsem takhle jednou přijela domů z kolejí. Následoval popis jejího exteriéru, odhadovaný způsob získávání obživy a komentář ke zjevně nadměrné spotřebě alkoholu. Jednou jsem originální dvojičku zahlédla při přecházení hlavní ulice. Vše sedělo, paní zjevně upravená "do práce" si uprostřed a mimo přechod ustala na zemi. Při té příležitosti se rozletěl obsah její kabelky dolů z kopce. Chudák Jiskra nevěděl co dřív. Zachraňovat přítelkyni nebo její propriety? Ani ona dlouho nepobyla. V místě, kde se o všem ví týden před datem události, nejspíš moc zákazníků nesehnala.

Hon na Jiskru

Nový pan starosta dobře metl a reformy toho přivandrovalce byly starousedlíkům trnem v oku. Mimo jiné se rozhodl zrušit Městskou policii a skoncovat s bezdomovectvím. Paradoxně právě dočasný úspěch ve druhém bodě přispěl k upuštění od prvního záměru. Dlela jsem v tu dobu na hradeckých kolejích, a tak jsem se jen z vyprávění dozvěděla, že Jiskra onemocněl (možná "onemocněl"?) a bylo nutné to řešit. Nechtěl se dát, a tak byl za pomoci místního doktora a především chlapů od měšťáků doslova odchycen a odvezen do špitálu. Na oddělení LDN ho delegace z radnice vzorně navštěvovaly a místní plátek referoval. Právě a až tehdy jsem se dozvěděla Jiskrovo skutečné jméno. Po návratu se měl nastěhovat do Domova důchodců, ale využíval ho jen k vyzvedávání důchodu a příležitostné hygieně. Jinak se spokojeně vrátil k původnímu životnímu stylu.

Jiskra umřel

Ano, i ti, co vypadají desítky let pořád stejně, jsou smrtelní. Ty Velikonoce mi bylo doma jen tak mimochodem sděleno, že před pár dny byl Jiskrovi v parku na náměstí odhalen památník. Zpráva o úmrtí byla již staršího data a aktuálně nepříliš zajímavá. Jen týden předtím zesnula pančelka matiky, co jistě zvládla odučit tři generace, a nosným tématem byl obřad v narvaném kostele. V rámci velikonočních trhů jsem se došla na památník podívat. Byl avantgardní, kus plastu a cedule s představením Jiskry a především závěrečným doporučením "místo květin pokládejte lahváče". Ač jsem se zcela nepietně smála nahlas, přece jen jsem dodržela obvyklé postupy a fotku nepořídila. Zpětně toho lituju. Památník na svém místě vydržel spíš dny než týdny. Banda rebelů vedená nadějným studentem výtvarné školy ho instalovala bez povolení radnice, navíc došlo ke zneužití znaku města. Kdyby si to oficiálně dohodli, jistě by vydržel, říkalo se. Oficiální postupy se s rebelstvím ale neslučují, a tak byl Jiskra nakonec pozapomenut...