Jedeme na H2O!

Školní sporťáky - pro někoho nekonečná zábava a mejdany, pro sportovní nemehla jako já mnohdy spíš hororové utrpení. Po zatáhnutí lyžáku z důvodu prevence psychické újmy pro mě Vltava byla premiérou.

K psychické újmě málem došlo už předem. Jet na vodu totiž není jen tak, bylo nutno prokázat, že jsme schopní se neutopit. Požadovaných 200m uplavaných mi přišlo přespříliš, tak široká Vltava není snad ani v Praze. No dobře, místy je. Hrůzou z toho úkolu jsem nespala týden předem, ještě mi nakonec účast zakážou! Prošli všichni až na jednoho, a kupodivu nešlo o mě! Kluk, který se učil plavat s kamarády v Podolí předchozí víkend, ani ne po padesáti metrech vzal hlavou okraj bazénu, byl v ne úplně dobrém stavu vytažen dohlížejícími profesory a ze seznamu účastníků nemilosrdně vyškrtnut. Zbytek mohl začít schystávat potřebné propriety.

A následně seznam mohutně proškrtávat, neboť by se to do batožin všechno nevešlo. Klíčovým artiklem se pro některé stala lékárnička, s Kudlankou alias budoucím kardiochirurgem jsme soutěžily o lepší vybavenost. Projela jsem, máma mi polovinu požadovaných věcí odmítla koupit. Předimenzovaná svačina zabalená v trapné plastové fólii (alobal v žádném případě, hliník způsobuje Alzheimera!), čerstvé Metro cestou ukořistěné coby na týden poslední novinky, úlevné shození báglů na školním hřišti. "To je tvoje lékárna?" Vybuchla smíchy Kudlanka nad slušně rozměrnou sportovní taškou válející se v trávě. Smůla, šlo o sbalené zavazadlo jednoho ze spolužáků.

Hned první stavění stanů pod lipenskou hrází se neobešlo bez komplikací, Kudlance se rozsypala jedna z tyček a usmyslela si, že si prostě půjčí ode mě. Byla jsem ve stanu sama, obvyklá kumpánka byla z rodinných důvodů nakonec omluvena. Vedoucí kurzu po dohodě s ní rozhodl, že je to lepší než předčasný odjezd. Odmítla jsem své tyčky vydat, do jejího stanu bychom se tři plus bágly nevešly. Až později mi došlo, že ani neměly správnou délku a stan se stavěl úplně jiným systémem, tedy by stejně nepomohly. Samozvaná vedoucí čtyřky, dočasně trojky, se nafoukla.

První trénink a moje a Mártyho bryskní koupel ve Vltavě za smíchu celé třídy. Márty, tehdy ještě zvaný Fréza, prvotně ani necekl, ale po převlečení (dle nařízení pedagogického dozoru holka nesměla zůstat v mokrém) jsem zaslechla jeho žádost o přidělení jiného háčka. Po tréninku byla nekompromisně rozdělena jediná dívčí dvojice a díky tomu i dva kluci z vyššího ročníku. Ti to nesli nelibě, ale takové páky přece jen neměli. Jeden vyfasoval mě, druhý třídní krásku Adu.

Noc a zjištění, že rodiči pečlivě vybraný "dobrý" spacák zas tak teplý není. Kde nastal zádrhel, jsem zjistila až po letech. Extrémní přežitelnou teplotu sice měl pod nulou, ale komfort někde na dvaceti stupních, daleko výš, než lze v květnu očekávat. Výpravy dalších večerů se nesly v duchu navlečení všeho nemokrého oblečení, abych neumrzla, a troje ponožky byly standard.

Díky zdatnému zadákovi se jelo parádně, zanedlouho jsem při každém cuknutí přestala hýkat hrůzou, naopak jsem si peřejky užívala, a "Klára pádluje", případně "Ada pádluje" se stalo pojmem. Ada si výsadu zkušeného spolusplouvajícího užívala, můj se mnou skoro nemluvil. Nejspíš nelibě nesl oddělení od kamaráda, a tak se komunikace omezovala na moje žádosti o technické pauzy a jeho povely, co mám dělat.

Soňa s Kubou se cvakli ve dvaceti centimetrech klidné vody na plážičce a vyhráli za to zbytek rýže, co jsem u večeře nesnědla. Volný den v Českém Krumlově a moje návštěva bazénu, abych si mohla umýt hlavu. V kempu byla teplá voda jen na pět minut za desetikorunu a to se s dlouhými vlasy nedá. Večer tamtéž s upozorněním "Kdo bude přistižen s pitím či trubičkou inhalační, jede taxíkem domů na účet rodičů. Chodím spát v deset!" a Kudlančino přesvědčování servírky, že nám fakt bylo osmnáct. Jediná již plnoletá si občanku nechala v kempu...

Vypráskaný jez, kde se vykoupala víc jak polovina třídy a po vylovení čehokoliv ještě aspoň trochu suchého z "hydráčů" vznikly neskutečné módní kreace. Doslova vybrakovaný stánek v kempu, kde ta módní přehlídka akutně proběhla a kdo že půjčil Kudlance tu příliš malou zimní bundu? Fréza suverénně vystoupený z kánoe v domnění, že jsou na mělčině. Byly tam asi dva metry vody, ale parťačku naštěstí nevyklopil. Památná příhoda, kdy Kudlance se Šmoulou uplavala obě pádla a jen zázrakem bez nehody nekontrolovaně přistáli u břehu. Pádla byla vylovena někým dalším a potenciální malér způsobený jejich ztrátou tak zažehnán. Hladový večer, kdy na mě nezbyla kaše a konzumovat samotné párky jsem odmítla. Nevolnost z nízké hladiny cukru následující ráno, kdy jsem do sebe násilím cpala suchý rohlík s vědomím, že to musím rozchodit, sbalit se a pokračovat v cestě. Zrovna byly tvarohové šátečky... Surrealistický výjev, když fyzikářka plavala prostředkem řeky a za zátokou u převrácené lodi vedoucí kurzu lovil třetího člena dozoru, nepříliš talentovaného vodáckého novice.

Trvající chladno a přeháňky a rostoucí počet prskalů s teplotkou. Jedna z holek dokonce zcela přestala mluvit a poslední ráno se ani v zakrytém hrnci nepovedlo uvařit čaj na snídani. Krize byla korunována pochvalou, že nikdo nebrečel. Můj na poslední chvíli připálený ksichtík, je pořád hnusně, přece se nebudu mazat! Finální zjištění, že Fíla ztratil pádlo. Prý hned na začátku a "jeho" loď sjela Vltavu jen s jedním pádlem. Na premiéru obou členů posádky slušný výkon.

Autobus připomínající spíš lazaret byl vyklopen v Praze a Pražáci se rozprchli do horkých sprch a pelíšků. Jen tři dojížďačky sedící na zábradlí před školou. Bába se k nám blížící. Proroctví, že "teď dostanem". "Prosim vás, holčičky, kde je tady ňákej ten Hadibor?" a náš výbuch smíchu hned po vysvětlení, že nevíme. Nedostaly jsme, v pondělí do školy přišli všichni a hned se vybíralo na Fílovo pádlo.

Na sporťáku na vejšce jsem byla vsazena do pozice zadáka, neboť "jsem v lodi už někdy seděla". Tu holku z jiného oboru jsem nevykoupala!

/Věnováno J.S.