Jako kůl v plotě/Vrána k vráně sedá

Pondělní rána bych s okamžitou platností zrušila. Během tří zastávek tramvaje si stačím několikrát vyhodit a nahodit oba čelistní klouby. Navíc Kajka asi hned tak nepřijde, což mi na náladě umocněné aprílovým počasím taky nepřidá. "Byla tu Kája," oznámí mi hned v šatně Míša. "Vypadala ještě hůř než ve středu." "Jo, psala mi, že je na tom pořád stejně," zahučím. Míša je ale podezřele sdílná, nedá se odradit a začne mi líčit zážitky z víkendu.

Důvod její komunikativnosti zjistím záhy. Kancelář okupuje její parťačka Míla s manželem a čtyřmi potomky. Přinesli potvrzení o nutnosti domácího ošetřování robátek. Takže tatínek půjde do práce a maminka domů. Budeme tu dvě siroty nebohé. A vedoucí klepne pepka z nedostatku personálu. "Byla tu druhá frajerka," oznámí mi Věra jen co se početná rodinka odporoučí směr postýlky. "Už to vím," kontruji. O hodinu později se Kajka vrátí s potvrzenou neschopenkou.

"No ty vypadáš," uvítá ji na chodbě Adéla. "Neměla bys náhodou být v izolaci? Všechny nakazíš." "Nojo pořád, už odcházím, a navíc, Járovi nic není," zasípe a jde si vyřídit s účetní vše potřebné. Ještě se rychle zastaví v kanceláři a má se k odchodu. Slíbíme si průběžné SMS zpravodajství.

Zprávy nejsou povzbudivé. Začínám věřit spoluobčanům, že se poctivě léčili a k ničemu to nebylo. Ještě před pár dny jsem měla většinu "akutně" nemocných za hypochondry hrotící obyčejnou rýmu. Možná to ale bude nějaký náš vypěstovaný extra odolný kmen. I když už věřím i tomu, že to lítá venku. Tak taková MHD je ideální místo k šíření bacilů a bakterií, o virech nemluvě.

"Kam jdeš na oběd?" dotírá Míša. Že by vážně měla potřebu komunikace? Většinou se moc neprojevuje. "Mám svůj," odpovím. "Aha, tak já si skočím vedle do lahůdek a půjdeme spolu," rozhodne. Neodporuji. Po týdnu osiření beru kohokoli, s kým se dá mluvit. I když před Míšou je třeba si dávat pozor na jazyk. Pokud se z nějakého hnutí mysli rozhodne, že už její kamarádka nejsem, bude vykládat na potkání, že jsem fňukna nebo podobné nové verze. A to hnutí mysli je jako vždy v dohlednu. Takže raději propíšu kredit.

Kajka je na tom podobně. Domácí vězení ji nebaví. Sice prý neustále spí, ale zprávy píše mnohem delší než já. A stěžuje si na nepořádek, nutnost velkého nákupu a další věci, co není ve svém stavu schopná napravit a chlapovi vysvětlit. Každá zpráva končí vyjádřením touhy po návratu do pracovního procesu. Posun k lepším je přitom údajně nulový.

"Ta se pěkně nudí, co?" usoudí vedoucí, která se nedopatřením zúčastnila čtení zpravodaje z mého mobilu. "Spíš nic jinýho nezvládne," bavíme se. Kajka nás poctí další návštěvou o deset dní později. Nemocenskou ukončila, tak moc chce do práce. Marně ji přesvědčujeme, aby obětovala ještě pár dní dovolené. Druhý den je zpátky jako na koni. Zpruzená Míša přišla o důvěrnici. Míla přijde při troše štěstí za týden.