Dej hřát vodu na prase

Jen tak otočit kohoutkem a mít teplou vodu nebylo vždycky samozřejmé. A pro mláďata jsou nemoderní postupy dobrodružstvím. "Už se hřeje voda na to prase", říkala babička.

Koupání byla o prázdninách událost ještě větší, než za běžného provozu. Oč častější bylo máchaní v rybníku či bazénu, o to méně se jeden namočil ve vaně. Kromě mimořádných situací typu práce na poli nebo nutnost vymýt z vlasů klíšťata, stačilo vydrhnutí nohou v lavoru. Koupel nehrozila častěji než jednou týdně. Zejména puberťačky na den D čekaly jako na smilování, ty mastné vlasy byly prostě nechutné.

Když očekávaný den nastal, bylo prvotně nutné udělat v koupelně dost místa, aby se dalo přikládat do kotle a vlézt do vany. Když už se rozdělávalo, mámy se vystřídaly o pračku a vypraly a vymáchaly, co jim přišlo pod ruku. Koupelně mámy i babička zásadně říkaly kuchyň, ač se vařilo v babiččině místnosti s kamny zvané vepředu, případně sednice. Druhé označení bylo dost matoucí, sednice podle mě byl tetin pokoj, náš byl za ním, vzadu. Ale zpátky k té kuchyni. Za dřívějších časů obývala chaloupku kromě pětičlenné rodinky i nevlastní babička tehdejších díťat (teta, strejda, máma). Ta měla přední sednici s kamny a mladá rodinka zbytek domečku. V současné koupelně měli kuchyň a ani nevím, kdy došlo k přeměně. Mámy i strejda si svorně pamatovali koupání v plechové vaně bez odtoku, která ještě stále byla odložená na dvoře. S oblibou vyprávěli o tom, že jedna voda byla pro všechny a pak se ještě vypralo. V původní kuchyni zůstala i plotna, stejně jako v tetině pokoji. Ani jedna se za mého života už nepoužívala.

Ale zpátky k tomu koupání. Za pomoci všech možných i nemožných triků byl konečně rozdělán oheň pod olupujícím se kotlem. Z obytné místnosti se donesl koš s dřívím a hurá přikládat. Mámy střídavě kontrolovaly, jestli se voda nezačne vařit, prý by kotel potom prasknul. "Už se hřeje voda na to prase", říkala babička. Těsně před prasknutím kotle se začala vana napouštět. Napřed ta horká voda, studená se dodávala později, i když kohoutek na ni byl hned vedle. Jakmile byl kotel vypuštěný a plný další várky studené, zbývalo jen pořádně přiložit a košem zabarikádovat dveře s rozbitou klikou. Když někdo vlezl dovnitř, bylo vymalováno a "prase" se máčelo na odiv. Dlouhé cachtání stejně nepadalo v úvahu, hrozilo vyhasnutí pracně rozdělaného ohně. Výjimku měl jen předposlední a poslední na řadě. Ještě pořádně vymýt zbytky šampónů pomocí ešusu plného čisté vody a bylo. Sprcha byla prý dávno rozbitá, i když vypadala úplně stejně jako ta doma.

V zimě bylo hůř, koupelna se nevytopila. A tak nastoupil škopek a asistenti a z prasete se stala kachna. Kdo nepodával čistou vodu na vymytí šampónu, bavil se tím výjevem. Prase-kachna pak šupalo za kamna, aby nenastydlo, a hlavně se mu nesmělo chtít na záchod.

/zdravím J.P.

/obrázky (c) Pixabay