Bulharsko 2012 (2. část)

Druhý díl mého osobního cestopisu z letního putování bulharskými pohořími Rila a Pirin.

DEN 3. (9.8.2012)-PŘEJEZD DO BOROVCE, NÁSTUP NA RILU

Budík na sedmou hodinu navzdory časovému posunu nepotřebuji. Po snídani a hygieně přeházím věci, sbalím (suchý!) stan a po deváté můžeme vyrazit. Přejezd je dlouhý, až o půl jedné zastavíme na předměstí Sofie. Technickou pauzu spojíme s nákupem na benzince a můžeme vyrazit. Po obědě v buse pokračujeme směr Borovec, kam dorazíme v půl třetí odpoledne. Pěkný první den přechodu. Rychle dobalíme, ohlodám jablko a můžeme vyrazit na lanovku. Nové bandáže mě při pokrčení do ostrého úhlu dřou, paráda, ke všemu mám trochu problém s vytažením báglu z kabinky. I tak můžeme před půl čtvrtou vyrazit po luxusní cestě. Pecku v podobě velké nadmořské výšky zvládám překvapivě dobře, jen pohřimování mě trochu znervózňuje. Ne tak průvodce, očividně. Po hodině se koná pauza na chatě Musala, kde si část výpravy dá místní polévku. Další pauzu máme o tři čtvrtě na šest, část výpravy se kdesi zdržela. Jako příčina se ukáže alergická reakce jednoho z účastníků, zřejmě vyvolaná něčím z dotyčné polévky. Hezky nám to začíná. K Ledovému jezeru dorazíme v sedm, najdu přesný kousek země mezi kameny a postavím stan. Do hygienické taštičky mi vytekl gel na nohy, stejně tak všechny krémy reagují na nadmořskou výšku 2709m vytékáním při otevření. Otřu výbavu kapesníčky stejně jako svoje nohy a vypravím se pro vodu. Pokec s místním chlápkem Nikolou je velmi zajímavý, i když mu moc nerozumím. Do stanu zalezu v devět, právě včas, neboť se záhy rozpoutá bouřka. Ve stanu nic moc příjemného. Přesto časem vytuhnu.

DEN 4. (10.8.2012)-VÝSTUP NA MUSALU (2925M), CHATA GRANČAR

Budík ve tři čtvrtě na osm opětovně příliš nepotřebuji, ani se nekoná avizovaný mrazík, je mi krásně teploučko. Po nezbytných úkonech po půl desáté vyrazíme směrem na Musalu. Stan je navzdory večerní bouři prakticky suchý, takže balení je pohodové. Posledních 200 metrů k vrcholu zdoláme do hodiny, následuje nezbytné focení a vrcholová mlska. Jen výhledy v oparu a mlze nejsou nic moc. Sbalím usušenou utěrku z povrchu batohu a v jedenáct můžeme vyrazit na další cestu, opět se objevuje pohřimování a mlha houstne. Záhy spadnou i první kapky, zvýšení jejich frekvence nás brzy donutí vytáhnout pláštěnky, vidět je sotva na dvacet metrů. K dešti se přidají kroupy, do holých rukou to pěkně štípe, rukavice zůstaly jako obvykle doma ve skříni a sestupovat v mokrém terénu bez holí nepřichází v úvahu. Chvilkami se projasňuje, naděje ale vždy zmaří další prudká sprcha vody nebo ledu, mám hlad, ale na obědovou pauzu není ani pomyšlení. Ve scukpauze zhltnu aspoň pár sušených brusinek, jenže zmrzlé ruce mi pak nedovolí utáhnout pláštěnku na batohu ani zapnout moji, musím prosit o pomoc. Sestupujeme houštím klečky, shora přes kroupovou sprchu probleskuje sluneční svit, pod nohama nám teče bahnitý potok, naprosto surrealistická scéna. Do cíle osmihodinového pochodu dorazíme ve čtvrt na tři, stanování na loužích s kroupami na povrchu nepadá v úvahu, tudíž sestoupíme na nevýhodně situovanou chatu Grančar. Ve tři se začneme rozkládat a sušit v krčmě, následně nám přidělí velkou noclehárnu. Poručím si nabízený šopák a fazolovou polévku na zahřátí, leč ta je sotva vlažná. Vydám se nahoru převléci do suchého, provlhlé kalhoty i bandáže mě studí, jenže jsem na batoh špatně nasadila pláštěnku či co, zkrátka veškeré náhradní prádlo mám vlhké. Potupně vyzdobím zábradlí palandy svými ponožkami a spoďáry, dlouhé kalhoty naštěstí zůstaly suché. Mokré svršky rozvěsím dole, a jelikož není co dělat, vysedávám s ostatními u velkého stolu a popíjíme červené. Jen si dvakrát odběhnu na verandu uvařit čaj, venku do husté mlhy stále prší. Poslední džbánky vína jsou rozhodně zajímavé, vypadají jako mladé víno (nepravděpodobné vzhledem k datu) nebo džus vylepšený rakijí. To bude kocovinka, pomyslím si, když se rychle myju venku u pumpy. Nahoře došlo ke zmatkům se zabíráním postelí, naštěstí se jedna volná pro mě najde a můžu po půl jedenácté padnout do komatu.

/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.