Angel's Eyes

Černá atrapa psa za plotem se může zbláznit. Já jsem na tom dost podobně. Dnes se vrací do práce po svatební cestě Kajka. Je to pořád ona, namlouvám si. Jen má o prstýnek víc a jinak se jmenuje. Stále mám problém překonat těch sto světelných let.

"Seš na řadě, víš to?" směje se na mě Věra v šatně. Neodpovídám. Tento druh humoru nemám v lásce. Co je špatného na single stavu? No spíš deset let okroužkovaná matka úžasného syna nevidí to dobré. Narážka se jí však povedla. Soňa, která se ani vdát nestihla a už má mimino. Sofie, která minulý měsíc odešla na mateřskou. Už ani neprošla úzkými uličkami. Lucka, u které zatím marně čekáme na radostnou zprávu. Adélin čerstvý zásnubák. A teď Kajka. Když připočtu starší generaci, zbývám už jen já coby zástupce svobodné populace. Plus teda omladina alias čerstvé produkty českého školství.

Novomanželka dorazí pozdě. V tom ses nezměnila, připočtu jí v duchu bod k dobru, když mě opálená a nechutně odpočatá přepadne v čisté. Vrhnu po ní vražedný pohled. Nepochybuju o čistotě jejího oblečení, jenže roušku si nevzala a přes sklo jsem ji neviděla použít dezinfekci. "A no jo," baví se. "Stejně je to desetkrát čistější než kdekoliv jinde," ubezpečuje mě při napravování svého pochybení.

Mezi ostatním osazenstvem budí senzaci. Třetí svatba během dvou let. A to nepočítám holky, co ještě před svatbou odešly. Co je na tom tak zajímavého? Svatby coby symbol věčného šťastného soužití asi nikoho neomrzí. Jsem divná já nebo všichni ostatní?

"Už pracujete na dítěti?" vytasí se Míša s oblíbenou otázkou. Kajka vrhne vražedný pohled. "Ne, není teď vhodná doba," snaží se ospravedlnit. Další klasický názor: svatba=děti, pomyslím si otráveně. "Aby nebylo pozdě, furt se jenom učíte," prorokuje Míša a ostatní matky přizvukují. Radši se vypařím.

"Co Pavel?" zeptá se mě Kajka u odpolední kávičky. Ona dle svého zvyku popíjí čajík. "Nic," opáčím. "Neozval se mi." "Hm a dalas mu?" otáže se kamarádka. Nemá cenu zapírat, barva tváří mě prozradí. "Že seš číslo vím už od Sofiiny rozlučky, ale že až takový!" uhodne kamarádka bystře. Za svůj úlet se upřímně stydím. Jediná zpráva od nového známého zněla "Mam moc prace, snad nekdy jindy."

Kajka to stejně vykecá. Přitom měla nedávno připomínky k mojí puse s rizikem úniku informací. Měla pravdu, o tom žádná. Ale také měla co říkat. "Prej máš novýho objeva, Majko?" vytasí se Lucka hned záhy. "Jo, to se uvidí," odpovím neurčitě. Jedna noc a jedna esemeska zrovna moc nevypovídají o vztahu.

TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ.