Let snů LILI: Elf sem, troll tam, světem snů se plíží

Každý rodič jistě ví, o čem mluvím. Jednoho krásného dne se jejich dosud malé, roztomilé a hodné dítko dostane do takzvaných telecích let. Pokud vás skrz sluchátka slyší, na vaše pokyny reaguje pomaleji nežli spící lenochod. Jeho nebo jejím druhým domovem je facebook, twitter nebo jiné sociální médium. Co řeknou rodičové zní když ne nudně, tak na dvě stě procent trapně. Jestliže už se s vámi rozhodnou bavit, odsekávají. A nejraději ze všeho by raději ani nebyli. Co kdybych vám prozradila, že existuje lék? Stačí potomka svěřit na víkend do péče neobyčejné babičky. Dlouhá chvíle při čekání na nejlepší domácí horkou čokoládu na světě se změní v pořádně dobrodružný let – let snů.

Zdárně jsem se vyhnula Slovákovým pohádkovým slaďárnám jako Kráska a zvíře nebo Sněhurka a sedm trpaslíků. Gazdíkově práci nejde uniknout. Už při Mary Poppins dokázal, že pojem rodinný muzikál opravdu chápe. Tentokrát Petr Gazdík zabloudil do méně známých holandských končin. Let snů LILI v originále Droomvlucht byl uváděn jeden rok (2011–2012) v zábavním parku Efteling. V Městském divadle Brno si ho, nutno podotknout, sami přeložili, a pak jenom doufali, že příběh dvojice Jurriana van Dondgena a Koena van Dijka bude fungovat i mimo brány a pozlátka obřího zábavního parku. Po týdnu plném předpremiér v Brně, již oficiálně od 24. ledna 2015 jedou reprízu za reprízou.

Příběh je tentokrát znatelně jednodušší, troufnu si říct, že na něj můžete vzít kohokoliv +3 roky. Menší děti vám asi pozornost na dvě a půl hodiny neudrží. Ale zpět k ději – Lili, patnáctiletá dívka, musí trávit víkend se svou babičkou Amyrou, protože její rozhádaní rodiče mají hrozně moc práce. Jen co se za mámou a tátou zabouchnou dveře, začne babička vnučku přemlouvat, aby spolu pokračovaly ve své vymyšlené knize příběhů o elfech a trollech. Dívka si však myslí, že je na to už moc velká a že je fantazie na nic. Všechno se hroutí, ve škole se jí posmívají, neuběhne den, co by na sebe rodiče „neštěkali“. Kreslení nějaké pitomé knihy je ta poslední věc, na kterou má teď náladu. Amyra však nehází flintu do žita, třeba kousek koláče s horkou čokoládou pomůže její vnučce změnit názor. Čekání na sladkou dobrotu si naše Lili zkrátí šlofíkem. Ale co se najednou děje? Knihovna se odkutálí pryč, střecha odlétá. Svět se jí proměňuje přímo před očima. Lili a její babičku čeká nelehký úkol. Podaří se jim zachránit elfí říši před hrozivým a roztahovačným trollem Fůriusem? A kdyby pouze to. Amyra totiž není jen tak nějaká babička...

V tomto muzikálu se vyskytuje dětí jako smetí. Ale jedno se přece jenom honosí oním výsadním postavením. Roli Lili alternují tři děvčata. Já jsem dvakrát narazila na sedmnáctiletou Kateřinu Marii Fialovou. Každý se s ní hned ztotožní, ať holka či kluk. Ale co víc, držela krok s našláplým orchestrem – při její sólové písničce celé hlediště ani nemuklo (jedno velké wow, když si člověk představí, že přibližně polovinu osazenstva tvořily děti cca do patnácti let). Kdyby upadl špendlík na zem, slyšeli byste ho. Vlastně ne, slyšeli byste její neskutečný zpěv. Z webových stránek divadla se dozvíte, že postava babičky Amyry nemá alternaci. Snažila jsem se přistupovat k Janě Gazdíkové co nejobjektivněji, jak jenom se dalo, i když to šlo těžko. Typově nemůžu nic vytknout, babička jako vyšitá. Zpěv? Paní Gazdíkové jisto jistě lépe sedí činohra, ale v rámci možností ze sebe dostala maximum. Nevadí mi barva hlasu, která se dá popsat jako hodně osobitá, vadí spíš občasná nesrozumitelnost a místy nějaké ty výšky. Lidské i elfské rodiče hrají ti samí protagonisté. V roli otce Lili a Oberona jsem měla pokaždé štěstí na Igora Ondříčka a jako matku Lili plus Titanii jsem nejprve viděla Janu Musilovou a o tři dny později Alenu Antalovou. Ondříček dostal po delší době větší pěveckou příležitost, kterou zužitkoval s klasickou jistotou. Z hlediska zpěvu se mi více líbila Musilová, ale herecky a pocitově Antalová. Nemotorus Jakuba Uličníka dostál svému jménu maximálně, nemotorný byl až až, a pro děti tudíž jistě zábavnější než jeho alternant. Mě i přesto oslovilo spíš civilnější a stydlivější provedení Lukáše Janoty. Dalšího trolla, tentokrát ryze záporného, obstaral Lukáš Vlček. Právem se dá nazývat hvězdou nejzářivější, neboť jeho pronikavý hlas lze zařadit o dvě třídy výše než hlasy všech zúčastněných dohromady. U zvířecí role Netopýruse stojí Karel Škarka a Jiří Mach na stejné příčce, ale přece jenom Mach hrál více do publika a i mouchy chytal o dost líp.

Nemáte-li po ruce žádného potomka, vnouče nebo mladšího sourozence, neostýchejte se vyrazit na představení v čistě dospěláckém složení. A proč? No přece kvůli kostýmům a hudbě, protože si v Městském s tímto nadmíru vyhráli. Až z New Yorku přispěchala Veronika Hindle, aby oblékla všechny kouzelné bytosti. Některého elfa si mohli menší caparti sice splést s motýlkem, ale za maskování trollů Nemotoruse a Fůriuse by se nemusel stydět ani kdejaký hollywoodský trhák. Hudební nastudování, pod vedením dirigentů Kalouska nebo Šterbáka, působí hodně výpravně a epicky, což vyváží skutečnost absence výraznějšího hitu. Jinak se pořád má člověk na co koukat, ať už elfí královna vytáhne z obřího květu skutečné mimino (obdivuhodné, že jim tam nebrečí), suprové elfí houpačky nebo vymakané projekce pánů Hlouška a Černáka. Let snů LILI nastaví pomyslné zrcadlo úplně všem. Některým rodičům se otevřou oči. A poučení pro děti? Jak jinak než „sen, který máš, si hýčkej“. Fantazie nezná a hlavně nemá žádnou věkovou hranici.