Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

Někdy tam do mě hustí, že stačí chtít a rázem vše je možné. Jindy zase že smích je štěstí s kostí a masa a že když na rtech máš úsměv, tak v srdci je líp. Divadlo dokáže namotivovat, zahnat chmury, depku i úzkost. Ale také se v kulturním stánku dobře prokrastinuje. Pokud si vyrazíte do Městského divadla, máte jistotu, že vás brněnský muzikál buď namotivuje, nebo se u něj něco naučíte.

A Chaplin? Double musical burger. Zábava i poučení, nic jiného v tom není.

O Charliem Chaplinovi jsem věděla asi tolik, že tehdá v Americe natočil pár vtipných němých filmů. Moje znalosti o nejslavnějším komikovi 20. století zkrátka začaly i končily někde tady:

Co na něm může být tak zajímavého, aby o něm Stanislav Moša zrežíroval muzikál s hudbou Christophera Curtise a libretem Thomase Meehana? Zkrátka úplně všechno. Brzo pochopíte, že onen malý klučina, co se tak rád předvádí místo mámy na pódiu v jednom londýnském zapadlém divadlu, je přece Charlie. Ano, ten Charlie Chaplin. Sice zatím bez knírku, o třech čísel větších bod a širokých kalhot a hůlky. Ale na tohle dojde za nedlouho. V Émerice to chtělo před kamerou přece jen nějaký charakter! Za velkou louží, v ubrečené Anglii, nechává bráchu Sydneyho, psychicky nemocnou matku i svého dobrého kámoše Alfa. Jak sledujete jeho životní osud, stále více si říkáte, sakra ten chlap nebyl jen nějaká postavička s buřinkou v pár černobílých skečích. 

Seďa-Rymeš-Mazák. Tři machři. Nejvíc cementu naložili na záda přirozeně prostřednímu. Daniel Rymeš na zkušebně musel duši nechat, protože musí hrát takzvaně na druhou. Ztvárňuje chlápka, co hraje Chaplina. Bez střihů, pouštění pozpátku a zrychlených obrazů. I když Honza Mazák i Erik Seďa nedostávají tolik prostoru, jako „střední Chaplin“, ale všem jim to dohromady ladilo, slušelo... Prostě skvělá volba. Z ostatních musím zvolat jedno velké a hlasité bravo pro Lukáše Janotu, který se popasovává jak s prostředním Sydneym, tak s tím postarším. Představitele staršího Chaplina a staršího Sydneyho dělí krásných 21 let. Janota i díky perfektně provedené masce dokáže navodit iluzi, že spadá do stejné věkové kategorie jako Jan Mazák. Spíše než Charlieho matka Lucie Bergerové vám v hlavě zůstane novinářská superdrbna Heddy Hopperová Viktórie Matušovové, jež se dostává širokého pěveckého vyřádění se. Mack Sennet Stana Slováka vystupuje z vedlejších rolí stejně výrazně jako Alf Lukáše Vlčka.

Chaplin? Řemeslně zvládnutý muzikál na jedničku. Chaplin? Světelné efekty a vůbec projekce ještě venku před divadlem. Tleskám. Hubičku přidávám. Davidu Kachlířovi i ostatním klukům od světel. Chaplin? Tři hoďky dobře odsýpající zábavy, i když možná trošku natažený závěr. Ale proč nepřivřít oko, když do vás nalijí za večer tolik emocí. Co jen emocí, těch informací! Zbožňuju muzikály, které jsou informačně ne nasycené, ale přesycené. Po R. L. Stevensonovi, kterého si člověk osvojí u spíše pohádkově laděného Ostrova pokladů, přibude do sbírky pomyslných monografií ve vaší mysli další přihrádka, hned vedle Edith Piaf a Marlene Dietrich. Chaplin? V Mošalandu šlapou plnou parou na plyn.