Červené komety si na Vánoce hrají na Robina Hooda

Chudým brát. Bohatým dávat. Červené komety zasahují. V Městském divadle Brno ale poněkud kapitalistickým způsobem. V červeném oblečku, s bílými vousy a v čepičce s bambulí. Vánoční téma o Vánocích. Risk nebo zisk?

Letos se ponese Silvestr v Městském v německém duchu. Zatímco na Hudební scéně si bude vyhrávat slepý Johnny Blue od německého skladatele Ralpha Siegela, na Činoherku se rozhodli nasadit komedii (Kdo by chtěl poslední den roku probrečet u antické tragédie, že?). Taky německou. Divadlo hru Červené komety anoncuje jako "brilantní bláznivou komedii renomovaných současných rakouských dramatiků". Se uvidí, jak moc jsou Andreas Sauter a Bernhard Studlar talentovaní a renomovaní. A hlavně, jak se poprali santovským motivem servírovaným převážně ježíškovskému publiku.

Lili a Bibi Krollovy jsou sestry. Oběma lezou Vánoce na nervy jako povrchní a materialistický svátek. Proto se rozhodnou, že je tento rok budou bojkotovat. Bibi si dělá zálusk na dovču v Dubaji. Lili zase podle konstelace hvězd soudí, že právě na Štědrý den by bylo nejlepší skočit s manželem Leopoldem do postele a pustit se do výroby vytouženého miminka. Milostné hrátky jim však překazí srdcervoucí pláč maminky deroucí se do dceřina bytů. Banda Červených komet jí totiž unesla milovaného kocoura Gustava. Výkupné astronomických 10 tisíc eur. Ženské tatínka Alfonse jako vždy přehlasují. Cálovat se bude, ale peníze kupodivu zůstanou v rodině. A zbude čas i na modlení, aby to nebohé zvíře, co spadlo po těch uspávacích injekcích do akvária, proboha dejchalo...

Vyniká jen něco. Spíše někdo. A spíše něčím. Erika Kubálková jako matka tlačí na pilu svérázným řečovým projevem. Viktorovi Skálovi promíjíte jeho tlačení na pilu pro změnu z pohybového soudku, protože jinak by se nebylo čemu smát. Mezi Ivanou Vaňkovou a Jakubem Uličníkem, kteří dostali za úkol poprat se s rolí ústředního páru, se rozjede to pravé ořechové až v druhé půlce. Kdyby se Eva Ventrubová a Jiří Ressler zapomněli v šatně a nedošli na scénu, ani by si toho nikdo nevšiml. Scéna vykazuje jasné "milfajtovské" znaky. V některých aspektech nápadně připomíná tu z Dvojité rezervace. Aspoň že u hudby člověk zaregistruje nové jméno Karla Albrechta. Dobře se na ni na konci tleská, ale mohlo by se tleskat o hodně víc. Červené komety paradoxně bojují proti konzumním a povrchním Vánocům, ale podávají to skrz obraz Santy Clause, který pro většinu Čechů představuje ikonu Vánoc materialistických a globalizovaných. Co na tom, že si zde Santa hraje v převleku na Robina Hooda. Když lze o přestávce zaslechnout na záchodech zmínku o tom, že tam sebou stále jen někdo tříská, musí být nasnadě, že diváci asi netouží po zjevném santovském humoru, nýbrž po tom skrytém, rafinovaném, ježíškovském. Ale o druhou premiéru Červených komet na 31. prosince bych starost neměla. Na Silvestra se všichni smějí všemu. A po novém roce třeba hra vyšumí jako bublinky v odstátém šampaňském.