Jak se malé holce splnil sen

Pamatuji se na časy, kdy jsme si s kamarádkami hrávaly na různé filmové nebo hudební hvězdy. Vžívaly jsme se do rolí, pořádaly jsme koncerty, řešily jsme "osobní" životy, a to vše pod maskou Jennifer Lopez či sester Olsenových.

     Všechno začalo, když můj taťka odjel pracovat do Ameriky. Často nám posílal dárky v podobě různých panenek, plyšáků, ale často do balíčku přihodil i místní bonbony, dobroty či provolané karty, které měly nádherný design, např. skyline New Yorku apod. Čím více jsme dostávali podobné dárky, tím více jsem byla unešená z Ameriky. Hledala jsem obrázky (tenkrát internet nebyl ještě moc dostupný, obrázky jsem si musela tisknout, a to ještě výjimečně u mamky v práci), sledovala jsem filmy, které byly z New Yorku či jiných částí Ameriky. K tomu, aby se ze mě stala "Američanka" mi samozřejmě pomohly právě hry na role různých hvězd žijících na tomto kontinentě. Přes tyto zážitky a filmy jsem se postupně dostávala i k filmům, které byly ryze anglické, např. Notting Hill. Moje mamka byla v té době hodně pracovně vytížená, proto se rozhodla pro dočasnou výpomoc její známé, studentky VŠ.
     Káťa nás se ségrou hlídala, pomáhala nám s úkoly, učila se s námi a trávila s námi volný čas. Mimo jiné byl jejím koníčkem angličtina. Tuším, že už měla odžitý nějaký čas v Anglii jako au pair, tudíž uměla plynule anglicky. Často mi vyprávěla o Anglii, lidech, zvycích, počasí. Překládala mi dialogy z Titaniku, který nám poslal na videokazetě taťka z Ameriky. Káťa byla mým vzorem. Díky ní jsem se kromě Ameriky zamilovala i do Anglie, a po jejím vzoru jsem se rozhodla, že tam chci jednoho dne žít.
Opět jsem začala pátrání po památkách, obrázcích, filmech, milovala jsem New York a Londýn. Do angličtiny jsem se zamilovala natolik, že jsem si ve 14 letech půjčila útlou knihu o požáru v Londýně a rozhodla jsem se, že ji přeložím. Mé znalosti však nedosahovaly potřebné úrovně, a tak jsem knihu po 2 stránkách s lítostí odložila. Od té doby jsem však byla rozhodnuta, že se chci naučit anglicky tak dobře, abych mohla překládat.
     Cesta byla dlouhá. Na střední škole jsem však vynikala nejen v angličtině, ale také v češtině. V 17 letech se mi poprvé splnil sen. S kamarádem jsme jeli na víkend do Londýna. Oba jsme jím byli naprosto uchváceni. Po dvou letech můj bývalý přítel dostal nabídku 14denního studia v Londýně a já jsem se rozhodla, že pojedu s ním a lépe poznám toto město. Dodnes vzpomínám, jak jsem při procházkách v parcích, ježděním metrem či relaxací na lavičce byla naprosto uchvácená... byla jsem šťastná a naplněná. Cítila jsem se "doma".
     Abych však neodbočila úplně, Amerika stále zůstávala v mém srdci. Stále jsem milovala New York a filmy z něj. V jakémkoliv filmu se objevil New York nebo Londýn, musela jsem ho vidět. Stále jsem měla tátovu telefonní kartu se skylinem NYC, kterou jsem si vždy dala na lavici, když mě hodiny ve škole nebavily. Zejména to byly hodiny matematiky, ekonomiky či statistiky. Jelikož jsem humanitně zaměřený člověk, v těchto hodinách byla moje motivace na nule. A proto jsem vždy vytáhla tuto kartu, dívala jsem se na ní a říkala jsem sama sobě: "Vydrž to! Když zvládneš maturitu, otevřou se ti dveře dál a budeš mít peníze na to jet např. do New Yorku."
     A tak čas plynul dál a já se dostala na vysokou. 6 let jsem studovala anglický a český jazyk, což mi dalo hodně. Mimo jiné jsem během vysoké měla několik příležitostí vycestovat, nejenom samostatně a žít v cizině, ale také prožít prázdniny v Anglii. S přítelem jsme dokonce byli i v Brightonu, ale tou dobou by nás v životě nenapadlo, že to bude právě místo, kam se oba okamžitě vrhneme. Úspěšně jsem složila magisterské zkoušky a otevřel se mi nový, nepopsaný list papíru...
      Mise splněna. Můj přítel chtěl naštěstí také v životě udělat změnu, a tak jsme se rozhodli pro život v Anglii společně. Nyní žijeme v Brightonu, já pracuji v úžasném hotelu, v Londýně, který je téměř "za rohem", žijí moje blízké kamarádky, které můžu kdykoliv navštívit... zkrátka prožívám život, o kterém jsem si vždy snila - žít v Anglii. Věřím, že se brzy podívám i do mého milovaného New Yorku.