I lidé na vysoké finanční úrovni se umí radovat jako děti

Já osobně mám ráda příjemná překvapení. Zrovna nedávno jsem jedno takové po příchodu do práce dostala.

     Jako každý den jsem přišla do práce a automaticky jsem šla pracovat do kuchyně, když za mnou přišel manažer a řekl mi: „Dnes nebudeš tady, dnes budeš obsluhovat hosty, kteří mají mítink.“

    Dostala jsem trochu strach, protože na místě, kde jsem posledních 14 dní pracovala, jsem se již cítila dobře, věděla jsem, co mám dělat a jak se vším nakládat, ale teď přišlo něco nového. Vůbec jsem netušila, co v té místnosti budu dělat a jestli hostům budu rozumět. Nakonec jsem jim před zahájením mítinku jen nalévala víno a vodu a čekalo se na začátek.

    Celý mítink spočíval v tom, že pozvaní hosté se naučili barmanské triky, aby si vytvořili jakýsi nápoj kombinovaný s tequillou. Akce se zúčastnili převážně lidé ve věku od 40 let výše, byli velice elegantně oblečení a působili velmi noblesně. Všichni si velmi přátelsky povídali, smáli se, v místnosti panovala příjemná atmosféra. A akce začala…

    John, který celou akci vedl, pojal míchání nápoje hodně divadelně a s humorem, a proto dokázal z chvíle, kdy se měl barmanský shaker nasadit na sklenici, udělat absolutní komedii. Všichni ho rádi následovali a divadlo s ním doslova hráli. A já tam tak stála a pozorovala celé to představení a uvědomila jsem si, jakou radost tito lidé prožívají z obyčejné věci – namíchají si drink a „šejkujou“. Všichni zářili. Ti, kteří zrovna drink nepřipravovali, akci sledovali nebo fotili či natáčeli z různých úhlů. Naopak ti, kteří nápoj míchali, byli v té chvíli tak nadšení, působili na mě dojmem, jako bych najednou stála mezi dětmi, kteří si hrají, jsou nadšení ze hry, míchání nápoje, a nemůžou se již dočkat, co z toho vznikne. Tím stejným způsobem působila i druhá skupina. A já tam pořád stála s rozzářeným úsměvem a doslova jsem si užívala moc přítomného okamžiku. Vnímala jsem jejich radost, uvolněnost, byli jsme najednou všichni na stejné vlně. Dalo by se říci, že jsem byla s úplně cizími lidmi, kteří byli téměř v róbách, v jedné místnosti, já v číšnickém úboru, ale jako bych najednou byla jedna z nich...

    Musím přiznat, že jsem nic takového již dlouho nezažila. Celý ten večer bylo pro mne potěšením hosty obsluhovat, povídat si s nimi a usmívat se spolu s nimi. I když jsem tam tak chvílemi stála sama, ostatní si ve skupinkách povídali, a čekala jsem, kdy někdo přijde požádat o další skleničku vína, vůbec jsem se necítila sama. Když hosté při odchodu odcházeli, děkovali i mně, že to byl moc hezký večer a že jsem se o ně hezky starala.

    Byl to pro mne úžasný zážitek, který mě opět utvrdil v tom, že to, co dělám, dělám s láskou a radostí a momentálně jsem na správném místě.