Síla lásky

Dnešní den svatý Valentýn, má řadu příznivců, ale také odpůrců. Poznala jsem spoustu lidí, tvrdících mi, jak z duše nenávidí tyhle americké svátky jako je Halloween a Valentýn, které k nám v poslední době „pronikly“. Ani jeden z těchto svátků však nemá s Amerikou nic společného. Oba zmiňované svátky pochází z anglosaských zemí odkud se postupně rozšířily i do kontinentální Evropy.

I když důvody k jejich rozšíření byly především komerční, já osobně bych je nezatracovala.

Vzhledem k tomu, jak málo lásky okolo sebe můžeme v dnešní době vidět, je jakákoliv její připomínka velice pozitivní. Kolikrát za rok dáme svému partnerovi najevo co k němu cítíme? A nejen jemu, ale také třeba svým dětem.

Ano, určitě je máme rádi. Je však velký rozdíl mezi tím, mít rád a dávat lásku najevo.

I když svého partnera a děti milujeme, důležitou otázkou je, zda mají možnost to poznat.

Spousta rodičů má pocit, že když dětem koupí, nač si ukáží a dají jim svobodu v trávení volného času, je to projevem lásky, které dítě ocení.

Pár takových dětí jsem ve svém životě poznala, a bohužel nemohu říci, že by na ně měl tento rodičovský přístup pozitivní dopad.

Vše dovolující a rozmazlující výchova, která má často odčinit nedostatek času a skutečného kontaktu s dítětem, má za následek bezradné, nemotivované jedince nebo naopak narcistní, sobecké, povýšené typy osobností.

Pro šťastné dětství je mnohem důležitější láska, která se dává najevo pozorností k dítěti, zájmem o dítě a společně tráveným časem.

Kdysi na Internetu koloval jeden příběh k zamyšlení. Dovolím si jej citovat.

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná. Náhle zjistila, že na ni čeká u dveří její šestiletý syn.

Syn: „Mami, můžu se tě na něco zeptat?

Máma: „Jistě, na copak?“

Syn: „Mami, kolik vyděláš za hodinu?

Máma: „Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?“ Odpověděla žena nazlobeně.

Syn: „Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?

Máma: „Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu.

Syn: „Ach jo, povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou. „Mami, můžu si půjčit 50 korun?

Máma byla bez sebe. „Jestli ses ptal, jen proto, že si chceš koupit nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát.

Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.“

Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.

Jak se jí může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet. Možná, že na něco opravdu těch 50 korun potřeboval. Moc často si o peníze neříká. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela.

„Už spíš synku?“ Zeptala se

„Ne, mami, jsem vzhůru“ odpověděl chlapec.

„Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,“ řekla žena. „Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.“

Malý chlapec se posadil a usmál. „Ach, mami, moc děkuju,“ zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl několik desetikorun. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se jí znovu zmocňuje hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.

„Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš? Zabručela matka.

„Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,“ odpověděl chlapec. „Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet.“

Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.

Tímto příběhem je, podle mého, řečeno vše podstatné.

Věnujme prosto svým dětem více času, dávejme jim najevo lásku a zájem.

Mnohonásobně se nám to vrátí.

Bez lásky by nám všem, dětem i dospělým bylo smutno a život by byl prázdný. Láska dává nejen smysl životu, dokáže také spoustu jiných věcí.

Díky lásce vzniká nový život, umí uzdravovat, překonávat, měnit, tvořit…..a nejkrásnější na ní je, že čím více jí dáváme, tím více jí dostáváme zpět.

Přeji nám všem spoustu lásky a to nejen na Valentýna.