Crrrr……ach jo, jak já ten zvuk nesnáším. Převalím se na posteli a pohlédnu na budík. Skutečně už je 5:40 a čas vstávat do každodenního kolotoče povinností.
Obstarat zvířata, dítě, udělat ze sebe člověka (pardon, tedy ženu) a vyrazit do zaměstnání.
Cestou autem, jako vždy, přemýšlím o životě.
Tolik se toho za poslední roky změnilo.
Spousta nových možností, příležitostí, výzev, ideálů…….
Regály v obchodech nabité k prasknutí věcmi, které nepotřebujeme, protože je tlak na výrobu bez ohledu na skutečné potřeby obyvatel, police v knihovnách a knihkupectvích praskající ve švech – a přitom dnešní děti nečtou, nabídky cestovních kanceláří, plnící i ty nejdivočejší sny, média zaplavená svobodnými hlasy občanů, vulgarita politických představitelů, rozprodaný státní majetek, rozervané školství s nejistou budoucností, propastné sociální rozdíly mezi lidmi, narůstající individualismus, ztráta sociálních kontaktů, virtuální svět válcující skutečný život, nadměrnou elektronikou unuděné tloustnoucí děti, návaly uprchlíků do Evropy, nárůst teroristických útoků, klimatické změny ruku v ruce se zdevastovanou přírodou, nadměrné množství medikamentů všeho druhu, nekvalitní chemická strava, nejistota, strach z budoucnosti,… zejména pro naše potomky…
To je bohužel dnešní realita.
Představovali jsme si svůj život, kdysi, s klíči v ruce, cinkajícími na Letenské pláni právě takto? Byla toto naše představa o demokratické zemi?
Naše cesta za štěstím?
Pro mě tedy ne.
Zapínám rádio. Známí moderátoři hlásí 1. duben 2016 – tedy Apríl.
Den plný žertíků a zlomyslností, kterými si lidé zpříjemňovali život již od 16. století.
Poslouchám vtipné historky z předešlých aprílových dat a říkám si, jak moc bych si přála slyšet něco takového: „ dnes jste se probudili do krásného jarního dne 1.4.2016, do demokratické, konzumní Evropy, s velkým srdcem a otevřenou náručí celému světu …… APRÍL !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! “
Nic takového se ale bohužel nekoná.
Tak snad příště….
