Člověk, který je zahleděný sám do sebe, staví sebe a svoje aktivity vždy na první místo, jedná tak, aby z činů měl prospěch pouze a jenom on, nedívá se napravo nalevo, jde přes mrtvoly.
Tohle bude asi sobecký článek, řeknete si. Protože člověk, co se zajímá o sebe samotného, je přeci sobec. Takhle to máme ve společnosti nastaveno a takhle je na něj pohlíženo. A přesně tak se on, ten sebestředný jedinec, jenž se zajímá o své nejlepší zájmy, může zpočátku cítit.
Jak bychom definovali sobce? Já to vidím zhruba takhle: člověk, který je zahleděný sám do sebe, staví sebe a svoje aktivity vždy na první místo, jedná tak, aby z činů měl prospěch pouze a jenom on, nedívá se napravo nalevo, jde přes mrtvoly.
A teď zpět k zamýšlenému tématu článku. Opravdu jsem neměla na mysli člověka z definice výše. Problematika sebe sama je složitější, než se může zdát. Musí vám to začít dávat smysl v hlavě. Musíte si najednou uvědomit, že žijete svůj život, podle svých pravidel a ne, opravdu nemusíte dělat něco, co nechcete, nemusíte se přizpůsobovat druhým, nemusíte se chovat tak jako všichni v partě, okolí, práci...
Už mi začínáte trošku rozumět? Já sama dlouhé roky jednala a konala dle očekávání druhých. Ať už vyslovených nahlas nebo těch, které jsem předpokládala, že se po mně chtějí. Tu vysokou školu prostě přetrpím, vystuduji a rodiče budou mít ze mě konečně opravdickou radost a budou pyšní. Do práce si samozřejmě obleču šaty a ty děsně nepohodlné lodičky, protože jsem první, co kolegové v práci vidí, tak ať mají na co koukat. Tak dobře, nebudu se věnovat tomu, abych se pořádně naučila hrát tenis, v mém věku už to stejně nemá smysl. Už ani nespočítám kolik akcí jsem za svého dospívání navštívila, aniž bych si je užila, protože přeci na slušnou holku se nehodí, aby to nějak moc roztáčela - a tady opravdu nemyslím zpití se do němoty :-).
Někde mezi obdobím "tu školu vystuduji" a "na tu akci půjdu, sednu si na židli a budu koukat, jak se baví ostatní" mi to začalo všechno do sebe zapadat. Takové to klišé, že žijeme jen jednou. Vážně chci svůj život prožít pod taktovkou očekávání druhých? Když mi to docvaklo, po těle se mi rozlil neskutečný pocit svobody. Teď vlastně můžu cokoliv jen budu chtít, splnit si svoje sny, být taková jaká jsem vždy chtěla být. Protože ta bariéra byla pouze v hlavě, nikoliv fyzicky postavená na mojí životní cestě.
Co byste si mohli z tohoto povídání odnést? Buďte sami sebou, plňte si své sny, dávejte prioritu sobě, svému zdraví, svému tělu, své mysli a poslouchejte hlas svého srdce. Když budete spokojeni sami se sebou, uvidíte, že i lidé v okolí vás začnou vidět jinak - pozitivněji, podporovat vás, protože uvidí jak jste šťastní. A pokud ne, tak přesně takové lidi ve svém okolí stejně nepotřebujete.
