Láska a data

"...byli spolu často jen pro ten pocit, že nejsi sám někde uprostřed noci..." "Byla to taková láska nestálá, byli spolu jen aby data nestála."

"...byli spolu často jen pro ten pocit, že nejsi sám někde uprostřed noci..." pěje zpěvák Chinaski v jedné z jejich nejnovějších písní. A mě při poslechu napadá, proč zůstáváme ve vztazích, které jsou evidentně nefunkční? Proč se neustále motáme v kruhu rozchodů a opětovného slepování rozbitého vztahu? Proč si nenecháme poradit od kamarádky, rodiny nebo svého rozumu?

Vztahy nás formují už od raného dětství. Nejprve jsou to ty rodinné, potažmo sourozenecké, navazují na ně kamarádské, milostné, pracovní a mnohé další. Moment a nezapomněli jsme náhodou na jeden stěžejní? Na vztah k člověku nám nejbližšímu, který je s námi 24/7 za každé situace, neopouští nás v nemoci ani ve zdraví. Ráno s námi vstává, večer ulehá zpátky do pelechu. Bingo, uhodl jsi. Je potřeba mít vyřešený především vztah sám k sobě.

Jsme bohužel naučeni hledat to, co nám chybí, u druhých. Podporu, porozumění, respekt, lásku. Bojíme se být jen sami se sebou. Máme strach z vlastních myšlenek a pocitů, kterým často nerozumíme. Hlava je pěkná potvora a dokáže vyčarovat spoustu negativity prakticky z ničeho. Je jednodušší být s někým, než být sám ve svojí strašidelné mysli. Je jednodušší být s někým ve vztahu, protože je to ve společnosti považováno za normální. Je jednodušší budovat s někým rodinu, protože tak se to od nás očekává.

"Byla to taková láska nestálá, byli spolu jen aby data nestála." další geniální verš skvěle narážející na neustálou potřebu sdílení lásky, radosti a štěstí přes sociální sítě. Vsadím se s vámi, že najdete ve svém okolí příklady instagramového štěstí, které ani zdaleka nezrcadlí skutečnost. Sociální status tvořený úspěšností na sítích považujeme za čím dál důležitější a předháníme se sbíráním pozitivních reakcí. Proč potřebujeme pochvaly od naprostých cizinců, kteří narazili na náš příspěvek většinou úplnou náhodou?

Jelikož vztahy nám lepí ta naše prázdná místečka v srdci, která sami neumíme zaplnit. Protože zůstávat v konformní zóně vztahu, ať už funkčního či nikoliv, je snadné. Nenutí nás to pracovat na našem vlastním rozvoji, uvědomění si sebe sama, kdo jsme, kam směřujeme. Je to naše zhýčkanost, touha zapadnout do škatulky normálnosti a za žádnou cenu nevybočovat, co nás drží v zajetí různých vztahů.

Je krásné na vztazích pracovat, udržovat je zdravé a netoxické. Stejně tak je ale velmi důležité, ne-li důležitější, udržovat zdravý a netoxický vztah k sobě samému. Ať už jsi single nebo ženatý, vdaná či rozvedený, pořád máš SÁM SEBE. Nauč se jednoduše mít se rád, dávej si energii a péči, kterou si zasloužíš, respektuj se, zkoušej si porozumět v různých sférách svého života. Tohle je ten vztah, jež má smysl neustále opečovávat. Bez něj budeme stále jenom slepě lepit díry prostřednictvím lidí, jež nám při svém odchodu lepení strhnou a zanechají ránu větší než kdy dřív.