Plácání o vztazích mezi lidmi

Už se vám někdy rozbil hrnek a pokoušeli jste se ho slepit. Zná to každý. Když nádoba nespadne z velké výšky a jednotlivé střepy jsou velké a příliš se neolámou,     

není to takový problém přiložit jednotlivé díly k sobě a krásně do sebe zapadnou. Nějak mi to připomíná trend dnešní doby a seznamování osamělých jedinců. V minulosti, kdy lidé fungovali poměrně izolovaně v určité lokalitě, v omezených možnostech a život byl orientován na uspokojení základních existenciálních potřeb, navazování vztahů nebylo tak komplikované a nehrálo v něm roli zdaleka tolik aspektů, jako dnes. V současné době je životní tempo tak rychlé a nabízí se široké spektrum nejrůznějších volnočasových aktivit, nepřeberné množství činností a samozřejmě neomezené možnosti cestování a s tím související fluktuace obyvatel.

V jedné ulici se spolu poznali Natálie a David, byli jim tři roky. Možná proto, že jejich maminky zrovna pobývaly shodně na mateřské dovolené a občas se potkaly na pískovišti nebo v obchodě, společné téma bylo na snadě a kamarádství na spadnutí. Oba zajímali pohádky, plyšové hračky a sladkosti. Trávili spolu hodně času nejen při nejrůznějších hrách, ale i společných návštěvách, výletech a dokonce i dovolených. Jejich dětsky nevinný vztah byl jako pevný lesklý hrnek bez jediné praskliny či oděrky. Přišla školka a později základní škola. Natálie byla tak pohybově nadaná a rodiče se rozhodli podchytit její vlohy přihlášením na balet. Umět cizí jazyky se jí bude určitě hodit, proto by měla začít minimálně s angličtinou a co nejdřív s francouzštinou a němčinou. Ve městě je poměrně izolovaná od přírody, víkendy by určitě neškodilo trávit někde u koní. To jí bude bavit a prospěje jí to. Taky je dobré, když se dítě věnuje výtvarnému umění, umožňuje mu to vyjádřit se a rozvíjet fantazii a to je přínosné. Měla by chodit na hodiny malování a sochařství. David je velmi aktivní a neposedný, bude hrát hokej, pro ten jsou v našem městě dobré podmínky a taky na nějaké bojové umění, aby se uměl ubránit. Uvažujeme, když si tak rozumí s počítačem a baví ho kreslit, že by se měl věnovat počítačové grafice, čím dřív tím líp. A tak se už Natálie s Davidem vídali zřídka. Stejně si ale našli čas, aby se občas navštívili a zašli do kina nebo se projet na kole. Společně strávených chvil ale pořád ubývalo až vymizely úplně. Hrnek se definitivně rozlomil a střepy ležely ladem. Léta plynula, střední škola, vysoká škola, jazykové pobyty, stáže, první práce, vztahy. Rodiče Natálie se odstěhovali do domu, který si postavili za městem a stejně jako ty Davidovi, nechali svůj městský byt jako startovací bydlení mládí. Na sklonku třicítky se kolem Vánoc Natálie zamýšlela nad tím, proč zrovna ona má takovou smůlu na partnery a že by tak ráda už našla někoho s kým by začala žít a založila rodinu. Probírala se maily a objevila přání od Davida. Divila se, že si na ní ještě pamatuje, sice ví, že žije stále na stejném místě a taky teď bude nejspíš sám, ale vůbec se nepotkávají. Hlavou jí proběhly vzpomínky na dětství, usmála se a do své odpovědi připojila pozvání na kávu. David jí zavolal a po delším rozhovoru ve kterém se snažili najít společný čas, se dohodli. Nebylo to lehké, on teď ve své firmě dohlíží na uzávěrku a do konce roku má ještě spoustu práce. Rekonstruuje byt, trénuje hokej a učí jako externista na vysoké škole počítačovou grafiku. Navíc mu přijel kamarád a spolužák ze zahraničních studií na návštěvu a pro kamarády z karate organizuje Silvestr. Natálie, která pracuje v zahraniční firmě na obchodním oddělení si vzala dovolenou. Sice musí udělat ještě nějaké překlady, protože si přivydělává jako tlumočnice a překladatelka, ale to jí tolik nezabere. Kamarádka z baletu odjela s rodinou za teplem a tak přijala pozvání na hory od svých koňáků. Těšila se, že si tam konečně něco nakreslí, protože bude mít prostor. O setkání s Davidem ale stála. Tak se sešli. Z kávy se přešlo na víno a řeč nevázla. Rozhodli se zvednout zaprášené střepy a zjistit, jestli je půjde spojit zase zpět, jak tomu bylo kdysi dávno, kdy to bylo fajn. Oba dva chtěli, protože jiskra proběhla, ona je sama, on je sám, seznámit se není snadné a ještě ke všemu mají dobré základy v podobě společného dětství. Ze začátku se zdálo, že to půjde, ale byla to příliš dlouhá doba a zub času zapracoval. Ty střepy byly už oprýskané, různě odrolené a z některých se odlámala glazura. Tolik věcí se stalo a tolik se toho změnilo. Nespočet událostí, které oba postihly a ovlivnily jejich povahy, názory a hodnoty. Ten večer byl opravdu příjemný a hrnek zase stál, zdánlivě jako jeden kus. Nebyl ale už zdaleka tak pevný a už vůbec ne lesklý. Nešlo by z něj pít a na první pohled bylo patrné, že je slepovaný. Ani jednomu by se nelíbil. A tak David požádal o účet, doprovodil Natálii před vchod do domu, popřál jí úspěšné dokončení překladů a příjemné prožití svátků na horách a pospíchal za kamarádem, protože by ještě mohli stihnout ten hokej, co poběží v televizi.

Banální příběh s banální zápletkou, ale v obrysech to vypovídá o dnešní době. Snažíme se žít naplno a využívat volný čas do poslední minuty, abychom neměli čas si uvědomit, že o to tu ani trochu nejde a pro to tu vůbec nejsme. Ale je to rozjetý vlak, ze kterého se nedá jen tak vystoupit a pokud z něj vyskočíte, ostatní, co zůstanou, vám ujedou do dálky. Sama v tom vlaku jsem, nemám odvahu to změnit a ani žádnou radu nebo doporučení, co pro nějaké globální zlepšení podniknout. Takže možná proto ten titulek: Plácání o vztazích...