S Utěšitelem na jedný posteli

Bylo těžký každý ráno vstávat. Jedno zlomený srdce a já si připadám jako invalida. Možná, že tohle mi zvedne náladu. Taková náplast, útěcha. Jen potichu sedět mezi přáteli, bez masek se bavit. Prostě mejdan.

A tak jsem nejdřív seděla dole v obejváku, cucala víno a byla ráda, že jsou všichni veselí. Pak jsem seděla nahoře na posteli. Utěšitel byl čerstvě zamilovaný, to mi říkal, když seděl vedle mě.

- Ale chodí s ňákym kreténem. – dodal.

Utěšitele znám už dlouho. Rok? Dva? Nikdy jsme spolu nemluvili. Nikdy mě nenapadlo, že s ním skončím na jedný posteli. Nějak jsme na sebe zbyli. Poslouchala jsem ho, ale vlastně jsem jenom toužila složit svojí zmatenou hlavu na jeho rameno a v klidu se vyspat. Pak zhasnul, pohladil mě ve vlasech, objal mě a já mohla v klidu spát.

Chodila jsem chvíli jako tělo bez duše, myslíc na toho hajzla, co mi zlomil srdce. Hajzla jsem potkala znovu, znovu jsem mu podlehla a srdce jsem už měla podruhé zlomené. Vytočená na nejvyšší míru jsem došla klidu opět v náručí Utěšitele. Utěšitel už byl v pohodě. Už nebyl zamilovaný - byla to prostě kráva - jak se vyjádřil a užíval slasti a strasti single života.

Usoudila jsem, že není nutné být také kráva a rozhodla se do nejdelší smrti hajzlíkovi se vyhýbat. To bylo, když jsem usínala vedle Utěšitele.

Probudila jsem se a pomalu se oblékala. Utěšitel spal  a já se na něj dívala a říkala si, že je vlastně docela hezký. Je vysoký a začínají mu šedivět vlasy. A to je sexy. Je chytrý a navíc umí hrát na kytaru. A to je taky sexy. Sešla jsem dolů, dala si čaj a dlouze nad vším přemítala, abych se posléze domů odebrala.

Doma na mě čekala sms, já se zaradovala a usoudila, že Utěšitel je super. Příště, až ho uvidím, neskončí to jenom přátelským objetím, bude to zkrátka láska jako trám. Nezbývá než čekat a v pravý moment své plány vyvolenému vyjevit. Samozřejmě nenápadně (několik letmých dotyků, pár dlouhých pohledů), v naprostém utajení (nikomu nic neřeknu, no možná Romče) a v pěkném balení (vezmu si to nové lila prádlo). Hlavně žádné násilí.

A tak jsem vyčkávala. Stálo mě to mnoho přemáhání, neb jsem děvče netrpělivé. Navíc mám čas přemýšlet a vymýšlet konspirační teorie. Nebo-li jak říká kamarádka – Pokud mě někdo chce, tak udělá nejlíp, když mě ohne přes klandr a nedá mi čas myslet.- Nevypadalo to, že by mě chtěl utěšitel ohnout přes klandr, rozhodla jsem se tedy nemyslet. Posléze jsem zjistila, že to vlastně není tak složité.

V předvečer dne D jsem vyrazila na večeři s dobrý přítelem. Žvanila jsem o nesmyslech. Pak jsem na chvíli zmlkla a můj společník se na mě podíval a řekl.

- Už jsi to slyšela o Utěšiteli? –

Zpozorněla jsem. Umřel? Unesli ho teroristi? Ufoni? Má snad tři manželky a deset dětí? Nebo naopak?

-         Hele začal chodit s tou… -

-         S krávou, co chodila s kreténem. – uteklo mi nahlas.

-         Ty jí znáš? Jmenuje se Klára, to je fór, co?! Já si vždycky myslel, že skončíte spolu. – Začal se řehnit, ten debil.

Druhý den jsem si oblékla lila prádlo, rozhodnutá na všechno a všechny kašlat. Viděla jsem Utěšitele a nebyl sám. Kráva, co chodila s kreténem se k němu vinula. Zůstávala jsem v klidu. Zamilovaná jsem nebyla, hysterickou scénu jsem si odbyla včera, hořkost jsem zapíjela vínem. Sobecky jsem přemítala nad tím, kdo mě bude příště utěšovat. Jedno mi ale nebylo jasný. Proč je opravdová láska tak neuvěřitelně drahý zboží.