Příliš vroucí Khajuraho

Seděli jsme nad skleničkou v kavárně. S kamarádem, zimní večer a pár láhví vína. Počítali jsme naše neúspěchy, marně si lámajíce hlavu, proč jsou všichni tak šťastní a zamilovaní (rozumněj zadaní), zatímco my se ve všem tak podivně plácáme (rozumněj depka). A pak kamarád zdvihl  hlavu, upřel na mě svůj kalný pohled a řekl. – Možná to dřív bylo lepší. Rodiče ti vybrali holku a bylo po problému. – A já si vzpomněla na Khalisah.

Khajuraho je ospalé městečko. Nezvykle klidné. Nezvykle čisté. Je devět večer, strávila jsem 3 hodiny ve vlaku, 7 hodin v busu. Cestou jsme naprosto nesmyslně přestupovali, pohádali se s taxikářema a píchli kolo. Pět joudelínů sedělo okolo nápravy a koukali na splasklou duši. O kus dál čůralo malý dítě a já jsem málem vypadla z autobusu. Smála jsem se jako blázen a v duchu si říkala - usmívej se, usmívej, ještě nevíš, u kterého z těhlech joudelínů budeš dneska spát. Naučila jsem se nic neřešit a hlavně nepřepínat. Stejně je to k ničemu.  A nakonec jsme do toho Khajuraha dojeli.

Khalisah je sestrou Raje. Raj je místní celebrita, božan, všeuměl, mafián. Nevím přesně koho to prvního do Kashmir Shopu zatáhnul, komu nabídl čaj a komu namazal okolo pusinky nejvíc medu. Faktem ale je, že druhý den sedím vedle něj v autě a řítim se do národního parku Panna.

V Khajurahu je všechno sexy, všechno dvojsmyslný, rozvláčně letně malátný. Svůdný. "A little warmer than there was any absolute necessity for." Napsal si britský důstojník, když chrámy lásky objevil. O něco odvážnější, než by bylo nezbytně nutné. Tisíce sošek, co se v pásech vinou po obvodových zdech. Kamenné nymfy mají veliká pevná ňadra a kroutí se jak Karolína Kurková . Bohové je laškovně objímají, hladí, milují. Indové se můžou přetrhnout jen aby nám ukázali ještě krkolomnější a odvážnější pozice z Kamasutry. V dobách, kdy my jsme prožívali temný, oklešťující středověk, tady uctívali bohy tancem a milováním.

Indický holky to maj jednoduchý. Prostě jim rodiče vyberou manžela a toho si vezmou. Seděla jsem u Raje doma, jeho sestra mi pevně drží paži a lehkou rukou na ní kreslí dokonalé křivky, obliny a kolečka. Má krásný hustý vlasy, je o pár let mladší a kouká na mě jako na obrázek. Poslední tah hennou. Prohlídla jsem si hotové dílo. – Ty bláho, to je super. Jak tohle dokážeš? -

Rodina, ve které jsem včera večeřela je muslimská. Raj nepije a jeho manželka je Italka. – Studuje ve Váránasí a pořád jezdí do Itálie. Já ji to nezakazuju, ale mně se líbí tady. – vykládá mafián cestou do parku Panna. Je fajn potkat někoho, kdo boří zažité předsudky. Nakláním se z auta a užívám si, jak mi vítr cuchá vlasy. Hlavou se mi honí včerejší setkání s Khalisah. Když dokončila svoje umělecké dílo, chytila mě za ruku a táhla na střechu domu. Najednou z ní byl jinej člověk. Bavíme se, jako bysme byly kamarádky ze sousedství. Líbí se jí moje sponky do vlasů. Hádáme se, který bollywoodský herec je hezčí. A nakonec se mi svěřuje, že v Indii vůbec nemaj kvalitní šminky. Dívám se na stíny chrámů v dálce i na mumraj  dole na ulici. Holky všude na světě řeší stejný kraviny.

Rozhodnutí. Celý můj život se z nich skládá. Co si vezmu na sebe? Kde budu bydlet? Kam půjdu do práce? Na jakou školu? Koho si pustim do postele? Koho pod peřinu? Koho ještě blíž? Nekonečná šňůra otázek a odpovědí. Odpovědí, který musim dávat každý den. Odpovědí, které nejsou vždycky  správné. Občas bych tu svojí šňůru s chutí vzala a podala někomu jinému. – Zlato, vem to na chvíli za mě. Už mě unavuje se pořád rozhodovat. –

Ležím na betonové střeše a koukám se na temnou oblohu.
–        Asi se budu vdávat. – prohodí do ticha Khalisah.
–        Fakt?! A koho si vezmeš?
Ticho.
–        Vypadá aspoň jako Salman Khan? – střelila jsem od boku jejího oblíbence.
–        No to nevim. Vybrali mi ho rodiče. –
Dál tiše ležíme na střeše.

- Hele, nejsem si jistá, jestli je to takový terno, když ti rodiče vyberou manželku. – Odlepila jsem pohled od prázdné skleničky. – Rodiče to s tebou vždycky myslej dobře. Ale víš jaká by to byla nuda? Kolik potvor bys v životě nepotkal? …. Možná, že ani lásku bys nepotkal….. – Dál si vedu svou, ale kamarád mě moc nevnímá. - To se asi musí prožít. -prohodím spíš pro sebe. Doufám, že Khalisah bude šťastná. V tom městě lásky.