Způsob, jak přijít o panenství

„A tys ještě neměla kluka?!“ zeptala se její kamarádka. Na gymplu v úzkém kroužku to probíraly stále dokola. Už jí z toho fakt zvonilo v uších, jak si o ní vyprávěly, že je ještě panna. 

Sama to před nimi zase tak moc neřešila, bylo jí šestnáct a půl, měla čas. Věděla, že některé si svoje zážitky rády vycucávají z prstu. Například Barbora. Všem vyprávěla, jak o to přišla už ve dvanácti na základce s učitelem na počítače.

„Proč zrovna s ním?“ chtěly vědět kamarádky. 

„Dokonale ovládal konzoli!“ zasmála se Bára.

Michaela by takhle nikdy o panenství nemluvila. Styděla by se vyprávět detaily ze svého soukromí. Představovala si, jaké to asi bude. Už vyrostla z té dětské představy o princi na bílém koni. Měla k tomu velmi realistický vztah. Všechny ty holčičí řeči se jí vůbec nedotýkaly. Jen jí hlavně vadilo, že se nemají o čem lepším bavit, než pořád o tom samém.

„Neboj,“ řekla jí Bára, „taky se dočkáš...“

Cítila v jejím hlase strašnou přehlíživost. Jako kdyby nepatřila mezi elitu, kde Bára a další řešily dospělé věci. Ona byla pro ně ještě dítě. Dokud jim neukáže svou panenskou blánu, protrženou na stříbrném podnosu, budou ji brát jako dementa. Přitom se neměla za co stydět. Na rozdíl od Báry a třeba i od Magdy, o ní měli kluci zájem.  

„Já o to přišla na díze!“ svěřila se Magda.

„To jako s ním mám jít na pánský?“

Rosťa Novák se jí dvořil už dlouho. Co byla na gymplu, vyrostla skoro o deset centimetrů, měla dlouhé hubené nohy a malý zadek. Prsa měla dvojky, a to se bála, že jí nikdy nevyrostou. Přebarvila si vlasy na černo a nosila nejlepší věci z mámina šatníku.

„Jsi fakt sexy!“ řekl jí Rosťa na lyžáku.

Líbala se s ním a nechávala se osahávat. Ale jeho ruce byly neohrabané, vůbec se jí to nelíbilo. V duchu cítila hrozný strach. Proč má dělat něco, co se má, jen proto, že se to má? Nemůže počkat na svůj ideál? Na někoho, kdo k ní bude něžný, jako by se znali už dlouho?!

„Můžu u tebe přespat?“ zeptala se táty.

Po tom, co přestal pít, byla u něj ráda. Měla u něj pokoj, kde se mohla zavřít a jen tak snít. Nikdo jí nevyčítal, že se neučí, nebo že by měla udělat to, anebo tamto. Když tam nebyla Evelína, měla úplný klid. Někdy ji táta vzal večer do společnosti. Líbilo se jí u jeho jednoho spolužáka. Byl fotograf a měl moc hezký ateliér.

„Ty máš krásnou tvářičku!“ řekl.  

Táta se na něj zamračil. Možná trochu žárlil. Michaela věděla, že Tonny se ve své profesi proslavil.

„Když budeš chtít, udělám ti portrét.“

Udělalo jí moc dobře, že patří mezi vyvolené. Jako kdyby se zařadila mezi hvězdy, které znala z televize. Mezi herečky, zpěvačky a modelky, což jí vážně lichotilo. Chtěla být jednou taky slavná. Používala ty nejlepší krémy, pleťové masti a šampóny, v koupelně se často zamykala. Máma z ní byla pořád děsně vynervovaná.

„Nevidělas můj depilační krém?“ chtěla vědět.

„Co někdo z chlapů?“

„Chceš říct, že tvůj bratr se depiluje?!“

Vymazlila se úplně dokonale. Nasoukala se do těsných bílých kalhot a těsného bílého trička. Hezky laděné náušnice i make up. Skvěle načesané dlouhé černé vlasy. Drahý parfém zn. Fragonard. Zkontrolovala si v zrcadle svůj upnutý zadeček. Taky si sbalila do kabelky náhradní kalhotky. Holka nikdy neví, pomyslela si.

Doma řekla, že přespí u taťky. Ale z diskotéky, kde byla nuda, to vzala úplně jiným směrem než jindy. Celou cestu snila o tom, co se stane. Věděla přesně, co by si přála. Měla to tolikrát promyšlené! Tolikrát prožité ještě dřív, než k tomu vůbec došlo!

„Ahoj strejdo, nezlobíš se?“  

Vyprávěla mu, že se domů už nedostane. A k tátovi nemůže, ten by jí zase vynadal. Tonny ji snad chápe, jaké je to mít takové rodiče! Jen se někde schoulí a až pojede první tramvaj, půjde.

„Ustelu ti na gauči,“ řekl Tonny.

Stydlivě se svlékla a vklouzla pod peřinu. Měla pocit horka, jaký ještě nikdy neměla. Na střešní okno padal sníh. Nakonec vstala a přešla do ložnice, kde měl postel Tonny. Vypadalo to, že spí. Zašeptala, že je jí zima, že si k němu jen lehne. Tričko měla poodhrnuté. Otočila se k němu zády. Jako by se co nejvíc odtahovala. Nahý zadeček měla krásně vyšpulený...

Zanedlouho se bělostná silueta jejího panenského těla rozplynula nad střechami podkrovního ateliéru.

61. kapitola z románu Otcovství