Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly, asi z frustrace, jak malí sami jsou. Na sítích funguje jen první signální, přitom jde jen o povrch - lesk a bída virtuality. Idea veskrze žádná, natož ideály, marketing dělá z kandidátů loutky, tupé hlavy, ani to moc nedementují. Hlavní téma se scvrkne na flanel, jestli ho někdo miluje anebo nemiluje, jestli kouše anebo nekouše.
Když chybí autenticita, zůstává jen faleš. Jediné pamětihodné téma, které volby přinesly, bylo, že kandidátka žena slibuje lidem, že srazí nehorázné ceny vajec. Co je příčinou, je jedno, marginalita, co se do kultu osobnosti nehodí. Prezidentka a vejce, skvělá symbióza, zatímco příčina, zabíjení je mimo reflektory. Jde jen o slepice, ty nejsou sexy, spojení s nimi by se na sítích vymstilo. Vzít takové téma, aby se o něm mluvilo, je mimo mísu, neatraktivní, jako spousta jiných. A přitom společnost je velká jen tehdy, když překonává i velká tabu.
Jedním z tabu je přístup k ptačím chovům. A nemyslím, že by to nebylo důstojné, aby to otevřel i prezident. Vybíjení 750 tisíc nosnic je poslední příklad toho, co se už roky děje. Máme zkušenost s Covidem, tudíž se pudově bojíme všech virů. Ptačí chřipka se řeší po staletí stejně, utratí se celý nakažený chov. Jenže kdysi nebyly chovy tak velké jako od 20. století, doba slepičáren přináší etické dilema. Je možné kvůli pár nakaženým kusům vybít všechny? Je možné vybít milióny nevinných zvířat tak, že je kolektivně zplynujeme?
Každý rok jsou to statisíce pouze v Česku. Likvidace je technicky stále stejná jako za totality. Staré kontejnery na CO2, s otvory, do který se hází živá zvěř. Slepice nebo pekingské kachny. Kdo to viděl na vlastní oči, musí vidět, že to není normální. Kde jsou ochránci zvířat? Ti ptáci jasně cítí, že jdou na smrt, bijí křídly, naříkají, brání se, mají zkrvavené zobáky, sedrané peří, padají do vpusti, kde se dusí. Ne plynem, ale tíhou těch ostatních, kteří na ně spadnou. Jestli se někdo domnívá, že nic necítí, měl by si to sám vyzkoušet.
Jejich jediná vina je, že soužívají s pár nakaženými. Na nákazu se přijde většinou, když je drtivá část chovu zdravá. Opravdu není možné, v dnešní expertní době, jiné řešení? Izolace, podpůrné léky do krmiva, cokoliv, co by ochránilo zdravé? Místo toho volíme paušální řešení, kolektivní způsob, technokratismus. Vážně je dnes přijatelné, abychom zacházeli takto s živými tvory? Nebo jsme tak cyničtí, že nás zajímá akorát ta cena vajec? Ach jo, je to smůla, že chudinky musely do kafilérie - ale důležitější je ekonomická škoda?
Ptactvo, co nikdy nevidělo slunce, slepé, stísněné, chované jen čistě pro upotřebení. A když nejsou k užitku: masové zabíjení, jako by to byl ptačí holokaust, dáme je do plynu. Vážně nechápeme, že chovat se takto k živým tvorům, znamená něco v sobě ničit? Technokratismus bují všude, prokázala to i pandemie. Je vážně tak nereálné, že až bude smrtelnější vir, že namísto léčby, začneme zavírat celá města a vybijeme jejich obyvatele? V zájmu efektivního fungování státu je možné přece cokoliv, je jen otázka, jestli lze život takto redukovat?!
A taková témata bych čekal, že dokáže otevřít třeba i kandidát, který chce být hlavou České republiky.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
