Spisovatel tvrdý chleba má...

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Zatímco Havel pracoval na druhém románu, Margot chodila do knihovny vydělávat peníze. Popravdě, moc toho v knihovně nevydělala, ale když se oba uskromnili, dalo se s tím vyžít. Havel potřeboval přemýšlet, studovat, takže mu Margot půjčovala potřebné knihy. Bylo mu třiatřicet a ve svém věku měl všechno teprve před sebou. „Spisovatel zraje v padesáti,“ řekl Havel, aby Margot uklidnil.

„To chceš říct, že tě budu mít tak dlouho na krku?“

Prodejem první knihy si nevyděl ani na slanou vodu. Bral to stoicky jako opravdový umělec. Důležitější je duše než tělo, říkal si a k jídlu si mazal chleba margarínem. Zapíjel to jedním lahváčem a pak se s Margot dívali na filmy nebo se milovali. Nic víc k životu nepotřebovali. Margot byla velmi krásná a on se jí nemohl nabažit. „Třeba Vladimír Boudník byl na tom ještě hůř,“ chlácholil Margot, „někdy si musel se svou holkou k večeři roztloukat starej chleba...“

Margot po večerech ráda malovala. Milovala modernu a právě Boudník patřil mezi její oblíbence. Jeho abstraktní grafiky visely na stěnách bytu 1+1 v činžáku, kde bydleli. Dům byl vysoký, plný hluku, který jim připomínal továrnu. Bydleli tam dělníci, sociálně slabí a divné existence bez stálého zaměstnání. Největší ticho bylo po ránu, když ještě všichni spali. Havel sedal na balkónku a díval se do dvora. Oprýskaná omítka na starých zdech tvořila zajímavé obrazce.

„Podívej,“ ukázal Margot, když přišla odpoledne z práce, „to vypadá jako nějaká opulentní večeře.“

„Jako snový obraz od Dalího?“

Studovali spolu dějiny malířství a rádi chodili do galerií. Margot měla ráda surrealismus a malovala jako Salvador Dalí. Možná proto si oblíbila Toyen, Štýrského a Boudníka. Díky Boudníkovi se dostali k poválečné moderně. Objevili Mikuláše Medka a objížděli různé galerie, aby viděli všechny jeho obrazy. „Vidíš,“ přikývl Havel, „jeho žena taky chodila do zaměstnání a on doma maloval...“

„A cos dneska teda napsal?“

„Máme něco k jídlu?“

Trochu se škádlili a pak se pomilovali. Anebo si prohlíželi knihy o velkých malířích. Margot Havla přesvědčila, aby jí dělal modela. Medkova žena taky fotila a inspirovala se manželem. Margot chtěla do obrazu vložit své tajné sny ve všední realitě. A k tomu se jí Havel hodil jako objekt její milostné touhy.

„Svlékni se!“ řekla mu.

Havel se styděl, ale poslechl. Připadal si jako prostitutka, která za trochu žvance prodává své tělo. Natáhl se na starou pohovku. Ležel tady nahý tak, jak ho pánbůh stvořil. Nikdy by netušil, že je to tak ponižující, jako kdyby ho Margot znásilňovala. Musel tak zůstat až do večera, protože chtěla být  skvělá jako Salvador...

„Gala mu taky pózovala,“ řekla.

Jako kdyby se jejich role vyměnily. Musel to strpět, když se nechal živit, třebaže ho to ponižovalo. Havel zatím nevěděl, že být spisovatelem je to nejponižující. Jen když jste dole, můžete najít ztracenou pravdu o životě. O době, ve které žijete. Až na dně najdete sám sebe, ale tam ještě Havel zdaleka nebyl. Zatím si hověl na pohovce, popíjel pivo a čekal, až bude moct vstát. Na plátně se objevil chlap v zářivě žluté barvě s velkými ňadry, jaká měla Margot.

„To je můj sen,“ řekla Margot.

Pozdě večer přišli jejich kolegové. Taky umělci, jeden byl hudebník, druhý fotograf, to byl ten, který rád fotil Margot. Měli s sebou dvě přítulné holky. Přinesli nějaké pití a zábava se rozběhla.

„Já jsem Ríša,“ řekl fotograf a napřáhl ruku. Havel ještě nikdy nezažil tak měkký stisk dlaně.

„Nazdar, Ríšo...“

Vypadal, že je už pod parou. Vrávoral mezi stojanem a plátny opřenými o stěnu pokoje. Několik pláten málem srazil. Pak se zastavil před právě domalovaným obrazem. Podoba nahého muže byla velmi výrazná: „To je Havel a vypadá jak pseudochlap!“

Ponížený Havel zčervenal, pak se otočil, vzal z kabelky Margot její poslední peníze a vyšel ven. Zapadl do nočního lokálu a peníze propil. Nad ránem se vrátil do ztichlého bytu. Najednou dostal hrozný hlad. Našel starý tvrdý chleba a tak s ním začal bušit, aby ho roztloukl...

„Co to vyvádíš?!“ vzbudila se Margot.

Za několik dní na to dala v knihovně výpověď a začala dělat modelku Ríšovi, který fotil pro jeden porno časopis.

13. kapitola z románu Pseudochlap