Deník spisovatele – muži, co hlásají feminismus, nejsou normální

Byly časy, kdy mne mírně udivovalo, když nějaký muž, třeba na sítích, sám sebe prohlásil za feministu a příznivce genderismu. Ta přemrštěná antimužská pozice mi okamžitě připomněla starou psychologickou pravdu, že jde spíš o zástěrku vlastních problémů než o upřímnou touhu stát na straně cizí komunity. Tak je to prostě na světě zařízeno, že když nejsme s to řešit své problémy, o to fanatičtěji řešíme problémy druhých. Nedávno mi to potvrdil v dokumentu K. Fila, který až příliš často místo recenzí filmů řeší jejich gender vyváženost. Své problémy s identitou maskuje zvětšováním svalů a příklonem k feminismu.

Nic proti osvětě, přesto mi připadá, že podobné exhibice jsou projevem dekonstrukce mužských identit. Nejistí jedinci, aniž bych je chtěl hanit, neřeší své problémy, ale naopak je ještě demonstrují. Nemůžu vědět, jaké měli dětství, jestli se počurávali nebo je někdo trýznil, ale dnešní móda flagelanství a ukazování prsty na ty, kdo nám ublížili, se blíží morálně trpasličímu kýči. Jako by život sám nebyl utrpení, což dnešní zpovykaná společnost nechce přijmout. Kvůli svému flagelanství se hroutí při každém závanu života, při každém náznaku ohrožení: Vždyť i chřipkové viry jsou přirozenou součástí evoluce.

Zkrátka, když se občas dočtu, že nějaký muž hlásá feminismus a k tomu tzv. queer, vím, že má problém. Sice nevím, co je queer, ale je mi líto třeba i pěti vteřin, abych si to vygooglil, protože vím, že se duchovně kdovíjak neobohatím. Ten dnešní biologický fanatismus se mi hnusí, asi bychom měli spíš vnímat, co má jedinec v hlavě. Potřeba se houfovat je instinkt savčího mozku, amygdaly, vyvolaná strachem, dnes i podpořená pocitem nedostatečnosti. Kolik lidí si léči komplexy tím, že zdůrazňují, co mají mezi nohama? Feministky by mohly ostatně vyprávět, třeba při nějaké hloubkové hypnóze.

Je to zábava sledovat, když přijede nějaká zasloužilá, naposledy údajná filosofka Butler. Feministky si zásadně říkají filosofky, což značí, že se zabývají vším možným jenom ne filosofií. Moudře proberou s místními děvčaty gender a diskriminaci, ale žádný příspěvek třeba ke gnoseologii nepřidají. Tvrdá rozumová práce jim moc nevoní: Zato teorie, že lidé jsou od narození homosexuální, jim dělá dobře. Podle nich se totiž mužem a ženou stáváme útlakem hnusného patriarchátu, nikoliv přirozenou touhou po druhém pohlaví. Takže, až zrušíme okovy mužství, budou všechny naše děti pravděpodobně queer.

No, sice nejsem obdivovatel Freuda, ale přesto jeho teorie byly hlubší, než co produkuje dnešek. Věřím na incestní touhy, které formují sexualitu, ač to nemusí být vždy Oidipův komplex. Člověk je prostě zvíře, které bere to, co je k mání, proto taky kultura přišla s desaterem a zákazy krvesmilstva. Nakonec i Adam v ráji sáhl po Evě, i když byla z jeho žebra, jelikož žádná jiná po ruce nebyla. Ale vyvodit z toho, že heterosexualita je umělý konstrukt, který nám vnutili muži, je na pováženou. Proto mě fascinují týpci, co šíření takových bludů napomáhají. Ale různých bláznů, co si uvázali vlastní oprátku, už v historii bylo…

Ukázka z knihy Deník spisovatele