Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in, zatímco realita už dávno pádí jinudy. Tvůrčímu tandemu Jarchovský, Hřebejk se to ostatně děje celkem pravidelně, aspoň posledních dvacet let, což je opravdu už „donebevolající“.
Čekal bych, že odhalí pozadí, které je za jevy, jako je třeba sexismus, jak ho dnes aktivisté pojímají, komplexně, když na to mají čtyři díly. Jenže se zatím jeví, že se opět schovali za hru na detektivku, což je pohodlné, neb se od nich společenská analýza čekat nedá. A přitom mají dobře našlápnuto, Hřebejk filmovat umí, ale chybí tomu myšlení, což je neduh současného Česka, nikoliv jen scénáristů.
Myslet jinak, nečekaně, překvapivě, to se evidentně nenosí. Jarchovský si vystačí s tím, co pochytal kolem sebe, což znamená, že je to pozérské až mondénní. Copak se dá realita ukázat přes tak směšnou výseč, totiž přes akademiky, to má hýbat společností? Určitě tady ty ambice jsou, jen by to chtělo míň plakátovosti a la Viewegh, pak by se jistě dal usmlouvat ve spřátelené ČT lepší scénář.
Proč vlastně nevzniká v Česku dobré drama? Stačilo by vybočit ze šablon, něčím překvapit, klidně i šokovat. Pak by se o tom mluvilo, což se bohužel nestane, Pozadí událostí zase vyšumí, neštěkne po něm ani pes. Je prolezlé nudou dneška, tolik prázdné slámy, intelektuální pózy, tolik bezduchých frází. Jedna za všechny; když autorka erotického braku přednáší o tom, že knihy nelze hodnotit podle autora.
Ano, to je staré známé Barthesovské téma. Padesát let postmoderny ho do sebe vcuclo, až se z něj stalo klišé. Přitom je, jako vždycky, všechno jinak, malinko složitější. Opět je tu použit M. Kundera, jediný český garant, který zajišťuje intelektualitu. Jestli nemáme hodnotit jeho zálibu v tématu udavačství, přenášet ji na to, jaký je autor, znamená to, že ani autorku nelze podezřívat z perverzní erotomanie.
Přitom je fakt, že autorka, v seriálu pedagožka, je frustrovaná, sexuálně vyprahlá a právě o tom píše. Kdybych to vzal obecně, málo tvůrců doroste do schopnosti psát o světě, většina píše terapii. Jen ti nejlepší přetvoří témata, která znají, do nadčasových poloh. I tak si myslím, vlastně to vím, že každého autora, i toho nejlepšího, prozradí motivy, kterými se ve svém psaní nutkavě zabývá.
Proto považuji i Barthesovské téma za klišé. Kundera měl ostatně dost leitmotivů, kterými se celý život zabýval. Něco to o něm vypovídá, i kdyby se na hlavu stavěl, jeho život se prolíná s psaním. Autora nelze oddělit od jeho díla, i kdyby se postmoderna vztekla. Proto si myslím, že je dnes plno jevů, které se mají odhalovat, nikoliv aby se neustále papouškovalo to, co se nekriticky přebere, což bohužel seriál Pozadí událostí dovádí do dalších ze zoufalých vrcholů...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
