Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.
Zdá se, že obecně platí pravidlo, které říká, že za vším musíme hledat ženu. Z Pavla se zásluhou Martiny stával schopný obchodník. Už nevypadal jako obyčejný moula, který sjednává první obchod. Dělal pokroky i v oblasti slovního projevu. Martina mu nakoupila knihy o moderním marketingu a motivační videa, která ho měla nakopnout. Stávalo se, že i doma před zrcadlem cvičil úspěšný úsměv. "Hlavně musíte mít dokonale vyčištěný chrup," tvrdilo se v brožurce.
Snažil se působit solidním dojmem. Nechal si narůst bradku, aby vypadal o něco starší. Chodil stále vyparáděný a bylo vidět, že kravaty mu vybírá jeho dívka. Pořídil si luxusní koženou aktovku. Nosil v ní firemní letáky a své ředitelské navštívenky. Už pochopil, že předpokladem všeho je mít správný status. Nechal se titulovat pane řediteli i doma v baráku, když potkal v průjezdu popeláře.
"Zdar chlapi, dejte to šéfovi," řekl a strčil jim do ušmudlaných prstů svou bělostnou navštívenku.
Věděl, že kšefty leží všude na ulici. Stačí se pro ně sehnout a mluvit tak dlouho, dokud se nepřestanou hýbat. Pak je hodí do své aktovky a přinese je Martině jako další trofej.
"Tohle je odpad," řekla mu občas, "nemůžeme jezdit tak daleko. Musíš se soustředit na Prahu, aby to bylo návratný. Víš, kolik si naši pracanti účtujou za kilometry."
Je pravda, že občas ujel: byla to asi profesní deformace, že obchodoval všude, kam přijel. Viděl zajímavý podnik, tak vlezl do vrat a nabídl jim firmu na klíč. Ať už to bylo v Horních Počáplech nebo na Smíchově. Jenže Martina služby racionalizovala. Vytyčila oblasti, kde mají své lidi a kde potřebují hodně klientely. Každý den mu podle mapy vytipovala ulici, kde Pavel ještě nebyl.
"Rozeslala jsem nabídky," řekla Martina, "tady máš čas schůzek..."
Pavel si sbalil aktovku a vyrazil do terénu. V tu chvíli se proměnil v pana úspěšného podnikatele. Před zpětným zrcátkem si procvičil úsměv, naladil hluboký hlas a vylezl z auta. Celá ulice mu rázem patřila. Pryč byl jeho chlapecký ostych, mindráky a nejistota. Stal se z něj dobyvatel. Jeho firma je tady proto, aby spasila všechny bezvěrce.
"Já tomu nevěřím," namítl klient, "chcete mi namluvit, že za tyhle prachy se už nebudu muset o nic starat?"
"Všechno půjde jako po másle. Vy budete dělat svůj byznys a my budeme řešit vaše problémy..."
"Hmm, to si musím spočítat!"
Zatímco klienti počítali, Pavel neustále mluvil. Tu a tam pochválil zboží, jinde obdivoval historickou kasu nebo logo firmy. Vyznal se povrchně v mnoha věcech, protože už od dětství hodně četl. Navíc měl technické vzdělání a to mu přišlo vhod. Když jste inženýr, máte velké plus a snadno lidi utáhnete na vařené nudli. Svět chce být klamán, ale musí to být sofistikovaně, říkal si v duchu.
Když se mu povedl kšeft, odcházel šťastný jako fanfarón. Zaťal pravačku a bouchl do domovních dveří…
Ozvala se rána jako z pistole. Najednou si uvědomil, že v tomhle baráku má ještě jednu schůzku.
Našel si cedulku na dveřích a zaťukal. Nikdo neodpovídal. Na dveřích bylo napsáno: ZUBNÍ SPECIALISTA - KOLMAN MILAN.
Uvnitř objevil kancelář s vitrínami plnými zubních protéz, fazet, můstků a dalších pomůcek. Za stolem seděl starší holohlavý pán v brýlích. Svíral v ruce pistoli a v hlavě měl krvavou díru.
"Probůh, nemám zavolat doktora?!"
"Na to je už pozdě," řekl muž s dírou v hlavě, "všechno je skončený. Firmu převezme synovec. Co byste rád?"
Pavel chvíli přemýšlel, jestli se mu to nezdá. Ale muž vypadal až příliš reálně na to, aby to nebyla pravda.
"Nabízím vám firmu na klíč. Vy budete dělat svůj byznys a my budeme řešit vaše problémy…"
Zubní specialista odložil silné brýle. "Můj zákal nevyřešíte. Už jsem na to neviděl, nikdo ty zuby nechtěl, měl jsem laboranty, ale zbyl jsem sám. Vzadu mám hezkou laboratoř. Synovec nebude mít čas, bude muset makat. Dejte to sem, já to ještě podepíšu…"
Mrtvý podepsal smlouvu. A pak se usmál. "Vidíte ten implantát? Střelit se do pusy, bylo by to sichr. Ale nechtěl jsem si ho zničit..."
Pavel vzal aktovku a vyšel ze dveří. Tohle se mi ještě nestalo, pomyslel si, dva klienti v jednom čísle popisném!
22. kapitola z románu Pseudochlap
