Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.
Karel aby se pomalu bál jít večer do postele. Zpočátku, když Martě nebylo dobře a měla žaludeční nevolnosti, vůbec se spolu nemilovali. Ale postupně se to zlepšilo, Marta se cítila hezky a miminko se v ní uvelebilo. Její tělo se zaoblilo, cítilo se slastně a krásně, její prsa a klín byly zvláštně citlivé a toužily po sexu jako snad ještě nikdy.
"Ale vždyť mu můžeme ublížit!" vymlouval se Karel.
Marta ho zmermomocnila jako malého kolouška. Dělala všechno pro to, aby si ho připravila na stříbrném podnosu. Měla to ráda na divoko a Karel měl co dělat, aby to vydržel. Připadal si jako na štvanici. Jako vyplašená zvěř, která nestačila utéct. Úplně cítil pach vlastní krve. Ale Marta měla z něho jen ty nejslastnější pocity.
"Chutnáš mi po borůvkách," usmála se.
Vůbec měla Marta zvláštní chutě. Chutnala jí jídla, která nikdy nejedla, nebo jen občas, ale teď je chtěla neustále. Mlsala borůvky, taky slané buráky, zapíjela to hruškovým džusem, zobala čokoládové bonbóny, které by dřív jedla snad jen na Vánoce. Její chutě byly nezřízený pelmel a její tělo zažívalo kulinářské hody. Oddávala se rozkošnictví, které završovala v několikanásobném orgasmu.
Karel ještě nikdy takový apetit nezažil. Měl Martu rád, protože byla vždy umírněná a rozumná. Nečekal by, že se z ní stane upír. Cítil, jak z něj vysává všechnu milostnou šťávu. Připadal si scvrklý a úplně vycucaný, jako po náletu hejna klíšťat. Krve by ses v něm nedořezal! Začal uvažovat, že se přestěhuje k mamce.
Nakonec se rozhodl pro fintu. "Miláčku?" zeptal se, "co třeba jít na hokej?"
Spoléhal se na to, že po hokeji půjdou rovnou spát. Marta bývala v deset unavená a on jen potřeboval přečkat večer. Sportovní vřava její smysly unaví a ukonejší jako malé děcko.
Marta nikdy hokej neobdivovala. Přesto byla překvapená, jaký je to drsný mužný sport. Hlasitě aplaudovala a neustále tleskala. Hokejista jí připadal jako nějaký novodobý rytíř. Představovala si, jak asi vypadá, když všechnu tu zbroj svlékne a jde do sprch.
"Co chceš?!" vyděsil se Karel doma.
Vlezla za ním do sprchového koutu. Chtěla si přivonět k jeho zpocenému tělu. Chtěla mu ho umýt mýdlem. Toužila po jeho objetí. Aby ji její rytíř teď celou krásně pomiloval!
Druhý den koupil Karel lístky do divadla. Doufal, že ti neduživí herci jsou zárukou toho, že bude mít klid. Chtěl si hlavně odpočinout. Šlo o adaptaci Čechova, Marta se dobře bavila. Jenže pak se tam začali najednou svlékat. Herci předváděli, jak spolu souloží.
To už dneska není žádná cenzura?!
Marta cítila, jak ji to vtahuje. Velké drama, emoce, které potřebují hluboké naplnění. Široká ruská duše! Kolem dokola Sibiř. Kdo by se nechtěl hřát v náručí milovaného člověka?
Přála si, aby ji Karel nosil na rukou. Položil ji na kožešinku, kterou mají na podlaze v ložnici. Aby jí vyznal lásku ve verších. Pak z ní strhal její hebké kalhotky a zmocnil se jí jako mohutný medvěd. Aby ji zlíbal a olízal, jako kdyby byla z medu...
"Co třeba jít do ZOO?!" zeptal se Karel nazítří.
Byl velmi unavený a říkal si, že tam mu nic nehrozí. Pohled na zvířátka jistě vyvolá v Martě mateřskost. Uvědomí si, že v sobě nosí tvorečka, který potřebuje něhu. Jediné, co nás dělí od přírody, jsou ohledy, myslel si Karel, když procházeli zahradou.
"Tam jsou opičky!" usmála se Marta nadšeně.
Stačí malé zaváhání a slupka dobrého vychování je ta tam. Stane se z tebe zase jen tupý živočich. Budeš požírat druhé, aniž by ses nad tím pozastavil, pomyslel si Karel. Neuvědomuješ si svou krvelačnost. Mluví z tebe jen zákon zachování druhu.
Ten večer se v Martě všechno mlelo. Stále měla před očima maso, drápy, tesáky, které trhají. Chtěla vybít pud, uspokojit touhy, svou přirozenost. Měla hlad, kousala, drápala, rvala kořist, pak se olizovala jako šelma, jako hárající samice, vzepjala se, ručkovala po liáně, útočila na samce, chtěla ho vzrušovat, měnila barvy, zvuky, pachy, tančila, lákala ho k sobě, vrněla, pištěla, ryčela blahem, pouštěla šťávy, jedy, sekrety, soukala, hltala, vylučovala, rochnila se v bahně a plula oceánem...
Když se Marta ráno probudila, zjistila, že Karel je pryč. Zůstal po něm jen mastný flek, pyžamo, piercing a žluté brýle.
39. kapitola z románu Pseudochlap
