Pavel neznal v ničem míru a to bylo jeho neštěstí. Přitom se jeho život tak dobře vyvíjel, oženil se poprvé, postavil dům, měl dvě děti, načež se oženil podruhé,...
zase postavil dům, měl další děti, druhá žena byla krásná, koupil jí auto, takže měli dvě auta a čtyři děti. Sám Pavel měl dvě práce, aby to všechno utáhl. Navíc měl sklep s drahým vínem a také sbíral motorky. Bohužel měl Pavel velmi silné nestřídmé sklony.
Nejvýrazněji se to projevovalo v jeho milostném životě. Miloval ženy a když se s nějakou zapletl, nedokázal ji opustit. Trhalo by mu to srdce. A tak se to nabalovalo jako sněhulák. Po nějaké době měl asi 5 milenek. Do mobilu si je zapisoval, jako kdyby to byli řemeslníci. Jedna se jmenovala Plyn, druhá Voda, třetí Elektrika, čtvrtá Topení, pátá Natěrač.
Nemohl si dovolit, aby mu na ně přišla manželka. Snažil se všem říkat stejně a zavedl proto jednotné oslovení „Miláčku". Jenže víme, že při milování naše rozumová složka vynechává službu. Bál se toho, jak čert kříže. Aby se před nimi neštastně neprořekl. „Ano, pojď, Elektriko!" dralo se mu občas na jazyk, „ještě, zrychli, Topení."
Rozhodl se změnit přístup. Nebyl to hokynář a nesnášel čísla. Věděl, že čísla se mu v sexu plést nebudou. Přečísloval své bokovky od 1 do 5. Myslel, že teď to bude konečně v pohodě. Pravda, byl vytížený, ale nejhorší je přece nuda. A tou Pavel určitě netrpěl. Jenže narazil na jiný problém. Zjistil, že život nemá žádný pravidelný řád.
„Vážně to nejde, Miláčku?" zeptal se Čísla 1.
„Vážně ne. Mám hrozný frmol. Práce, manžel, děti, ale příští týden ve středu bych mohla."
Pavel zůstal v klidu a obvolal další. Naprosto ho šokovalo, že žádná z nich nemá v týdnu čas! A to těch Čísel měl tolik! Všechny se vymluvily a on zůstal sám jako kůl v plotě. Trávil potupně čas s manželkou. Ale pak se příští týden začaly ozývat. Najednou ho zase chtěly vidět! A všechny měly čas ve středu, když měl lístky na hokej!
„Nepůjdeš na hokej, Miláčku?" zeptal se Čísla 3.
Věděl, že Číslo 3 rádo sportuje. U něj šel na jistotu. Ty ostatní se snažil nějak postupně rozplánovat. Od toho si je koneckonců očísloval. Právě, když šukal s Číslem 3, začaly mu volat.
„Hele, volá nějaký Číslo 2?" zeptalo se Číslo 3.
Neprozřetelně nechal mobil u polštáře. V hotelovém pokoji neměl vše úplně pod dohledem.
„To je kolega z práce," vzdychl.
Vypnul mobil a věnoval se milování. Bylo to tak krásné! Dotýkal se zase jiné než vlastní ženy. Líbal ji, objímal ji, vysvlékal ji. Skutečná volnost spočívá v naší nahotě. Společně s oblečením odkládáme předsudky. Vychutnával si to cizí tělo. Mazlil ho jako oblíbenou hračku. Laskal ho na hebkých ňadrech. Pronikal jeho zvlhlým klínem. Nepatřilo mu, proto mu bylo tak vzácné. Mohl ho objevovat. Mohl ho srovnávat s jinými. Jen v rozmanitosti můžeme zůstat svěží! Máme pocit radosti. Pavel byl velmi šťastný muž, který se nikdy nenudil.
Druhý den si dal sraz s Číslem 4. Třetí den s Číslem 1. V pondělí se sešel opět s Číslem 3. Další Čísla se neozývala. V pátek mu konečně zavolalo Číslo 2. Dali si schůzku v jejich oblíbeném podniku.
„Ahoj, Miláčku!" ozvalo se pětihlasně.
„Co to má znamenat?!" vykoktal.
Všech pět Čísel tady sedělo pohromadě. Ta trapná situace ho zaskočila. Byl v šoku, že je tady vidí.
„Ty nemáš radost?" zeptalo se Číslo 2.
Aby zachoval tvář, objednal láhev vína. Pak ještě další. Musel si to srovnat v hlavě. Kde se stala chyba? Měl přece všechno tak vymyšlené. Vždyť to byla jen bezejmenná čísla!
Bohužel podcenil ženskou důvtipnost. A hlavně jejich nedůvěřivost. Číslo 3 hned vědělo, že s tím kolegou z práce lže. Na příští schůzce využilo toho, že šel do sprchy, a opsalo si kontakt na další Čísla. Obvolalo je a oznámilo jim, jak si zahrává. Všechny do jedné to pobouřilo! Nejdřív o něm nechtěly už nikdy slyšet, ale pak se rozhodly sem přijít. Proč je trojka vždycky tak zrádná? pomyslel si Pavel v duchu.
„A teď nás tady máš!" zasmálo se Číslo 3.
Po nějaké době se mu to rozleželo v hlavě. Objednával víno a ony se na jeho účet výborně bavily. Vypadaly při tom tak rozkošně! Když je viděl tady tak spolu, došlo mu, jak jsou úžasné. A navíc samy sobě podobné! Měl prostě vybraný vkus, uvědomil si. Možná by je mohl pozvat na pokoj do hotelu jako svůj harém.
„A dáš mi pusu?" zeptalo se Číslo 2.
„Dám, Miláčku."
„A co mně?" řeklo Číslo 1.
Brzy nad ránem otevřela jeho manželka dveře, aby nalila kočce do misky mléko. Naskytl se jí otřesný pohled. U branky ležel její manžel ve velmi potupné pozici. Pravou ruku měl připoutanou želízky k plotu. Jeho oblečení bylo celé roztrhané a tělo měl samý drápanec. Na hrudi, pod kterou jiní lidé nosí srdce, měl rudou rtěnkou načmáraný nápis:
MILÁČEK
Zhrzené ženy dokáží být kruté.
Povídky plné lásky
