Malá sonda do lůna vdané ženy

Karolína měla v sobě zvláštní vášeň pro život. Překonala vážnou nemoc, smrt rodičů, odcizení se sourozenci, autohavárii a finanční problémy. Táhlo jí na padesát, ale byla stále neuvěřitelně energická. Vypadala spíš jako holka, měla blond vlasy a veselý úsměv od ucha k uchu. Všechno dělala s velkým zaujetím, co nesnášela, nesnášela naplno, co milovala, milovala se stejnou silou. Měla v sobě energii jako jaderná elektrárna.

„Ty máš v sobě snad dynamo,“ vzdychal její manžel.

Vyzařovala z ní opravdu až magická síla. Byla v ní skrytá živočišnost, taková pudová, jakou měli šamani, když léčili svůj kmen. Karolína taky léčila své tři děti bez použití antibiotik. Před několika lety přemluvila manžela, aby se odstěhovali na venkov. Chtěla být blíž přírodě. Milovala slunce, stráně, louky a podhorský vzduch. Začala chovat ovce. Zatímco manžel jezdil do práce, ona pracovala doma.

„Budeme dělat ovčí sýr,“ řekla manželovi.

Co si kdy usmyslela, to uskutečnila. Založila ekofarmu. Pak se rozhodla, že bude chovat ještě kozy. Kozí mléko je prý zdravější. Děti Karolíně pomáhaly, ale hlavní dřina zůstavala na ní. Přesto ji to těšilo. Dělala to, co si vždycky přála, o čem léta snila. Byla stále v přírodě, kolem ní děti, zvířata, květiny a nad hlavou jí plula oblaka.  

Měla pocit, že naplňuje své nejvnitřnější touhy.

„Nekoupíme koně?“ zeptala se jednou.

Manžel zůstával dlouho v práci. Vysvětloval to tím, že musí vydělávat na chod jejich statku. Zbudovali nové ohrady, stáje, parkurové překážky, děti se učily jezdit na koních. Karolína brzy ráno vstávala, dojila, měnila podestýlku, vyráběla sýry, pak vařila, okopávala záhony, cvičila jógu, slunila se nahá do půli těla. Vyzařovalo z ní silné fluidum. Byla krásná živočišná žena a chybělo jí milostné vybití.

„Jsem utahanej jako kůň,“ říkal večer manžel.

Byl stejně starý jako ona. Ve svém věku neměl už takovou potřebu. Karolínu to mrzelo, ale nic neříkala. Sama si to nedělala. Připadalo by jí to umělé. Občas spolu zažili hezkou chvíli a ona na to ráda vzpomínala. Pomáhala si dechovými cvičeními. Cvičila hatha jógu. Dozvěděla se, že muž má největší touhu ve třiceti a žena až kolem čtyřiceti.

„Tak to jsme se minuli,“ vtipkoval manžel.

Vnímala soulad slunce a měsíce. Vesmír byl v rovnováze, v dokonalé harmonii, jen ho stačilo podržet v mysli. Ráda se dotýkala květin, jako kdyby to byly vyslankyně pravdy, která je víc než ta pozemská. Nebe a země, oheň a voda, smutek a štěstí, nic nejde od sebe oddělit. Ani ona se nechtěla dělit, jedině tak mohla dávat lásku své rodině.    

„Hlídej si svýho chlapa,“ ozvalo se jednou do mobilu.

Rozzlobeně zavrtěla hlavou.   

„Já vám nevěřím!“

Přece nebude věřit anonymům, říkala si v duchu. Pak se rozjela jednou večer do jeho zaměstnání. Nikdo o něm nic nevěděl. Vrátil se až v noci, jako vždycky udřený jako kůň.

„Kdes byl?!“

Pod nátlakem jí nevěru přiznal. Nebylo to nic vážného, řekl, stejně to už skončilo. Jen si potřeboval odpočinout.

„Ty máš na mě moc velký nároky!“

„Zrádče!“  

Cítila, jak se v ní něco tříští. Štěpila se do základů, její pevný řád, na kterém spočíval její život. Její křehká duše se lámala na kousky. Hluboko ve slabinách se něco vznítilo. Narůstaly v ní zvláštní běsy. Ta vášeň, která byla v rovnováze, se rozpínala. Zachvátil ji žár a už nebyl k zastavení. Nedala na sobě nic znát, ale nosila to v sobě. Oživly její staré sny. Všechno to, co v sobě roky dusila, zažehlo. Její touhy vyvřely na povrch. Chuť tančit na stole v baru, kterou kdysi mívala. A nikdy ji neuskutečnila! Milovat se v pasáži a ve stoje. Poznat lesbickou lásku. Sbalit mladého kluka. Pít víno a skládat básně. Vylézt na nejvyšší dům. Učit se létat. Lyžovat na ledovci v Alpách. Jet do Paříže. Chodit v noci po Montmartru. Chovat se jako holka. Zpívat v Opeře. Pak vyšplhat na Eiffelovku. Smát se. Skočit z mostu nad Seinou bungee jumping. Letěl nad Louvrem balónem. Řvát tak, až se zaléhají uši. Učit se francouzsky. Odjet do Madridu. Obdivovat Dalího obrazy. Slunit se u Antlatiku. Souložit s tmavým zarostlým mužem. Udělat mu to pusou. Zažít opakovaný orgasmus. Vrátit se domů a prodat farmu. Zaopatřit děti. Koupit si kabriolet. Propíchnout manžela pilníkem na nehty. Začít podnikat. Hájit opuštěné ženy. Vrhnout se do politiky. Dávat si každý den saunu. Jíst bifteky. Kašlat na dobré rady. Na konvence. Oprostit se od hlupáků. Starat se o vnuky. Jet stopem do Řecka. Žít jako bohyně Afrodité. Splývat s mořem. Koupat se nahá. Zase se zamilovat. Šílet z lásky. Cítila to hluboko v sobě…

Malá chvíle před jaderným výbuchem.

Ilustrace Jarmila Horáková

Povídky plné lásky