Kámasútra muže středních let

Když pobýváte v protialkoholní léčebně, myslíte na různé věci. Myslíte hlavně na to, co je vám úplně ze všeho nejmilejší: pivo, rum a sex. Jste už po detoxu, vaše tělo je čisté, ale stále je frustrované a žádá si své.

Čím jste zhuntovanější, tím víc toužíte po slasti. Vaše tělo chce svou dávku, hormony štěstí, uvolnění z pocitu ohrožení. Jestli myslíte na sex zhruba osmnáctkrát za den, jak uvádějí populární vědci, pak tady na něj myslíte stále.

„Ta má frndu!“ vzdychají pacienti na pokoji.    

Michal ležel s dalšími kolegy na oddělení 1A. Šlo o krátkodobou léčbu trvající šest týdnů. I tak se mu zdál ten čas nekonečný. Měl možnost chodit do zahrady, sportovat, psát, ale vůbec ho to nebavilo. Většinu dne proležel a poslouchal ty sprosté řeči. Každá žena na klinice mohla být dobrá. Ošklivá primářka, starší vyhořelé doktorky, sestry, pacientky. Nikdo neměl sílu na žádnou akci. Ale o to víc se o tom mluvilo.

„Pořád lepší než mluvit o chlastu,“ řekl mu známý notorik, Milan, v civilu slavný divadelní režisér. 

Ženský materiál byl na oddělení různorodý. Samozřejmě na vrcholu zájmu se ocitaly mladé sestry, hezké bezstarostné a rozverné. Většina pokusů ze strany smutných postav v pyžamech směřovala jejich směrem. Ale byly to jen pokusy, jako když šílený fanda chce spatřit filmovou "star", která leze ve svém sídle nahá do bazénu. Ta zeď mezi nimi je příliš vysoká a její překročení znamená mít potíže se šerifem.

Statná staniční byla stále ve střehu. Těm nejbujnějším přidělila větší dávku léků, takže se na oddělení rozhostilo vleklé ticho. V něm se pohybovala jako anděl příjemná sestra. Měla kaštanové vlasy, ale bůhvíproč Michal soudil, že je přirozená blondýnka. Tvářila se stále vlídně a trpělivě, až se mu její výraz zaryl do srdce. Bylo to čistě platonické, ale touha mezi těmi bílými stěnami upnout se k někomu byla příliš velká.   

„Zadeček má šukézní!“ přikyvoval Milan.

Upravovala lůžka, rozlévala čaj, přinášela svačiny jako anděl. Neušklíbala se nad nikým, neštítila se, ani nepoučovala, chovala se vlídně. Jaktože jsou ještě tak milé pečovatelské ženy? Ve světě genderové rovnosti? Podle toho, jak se chovala při nočních, jak se bavila se sestrami, byla taková od přirozenosti, i v civilu, nebyla to její maska. „Já vám půjčím svůj,“ řekla Michalovi a podala mu mobil.

„To nemůžu, sestři.“

„Můžete,“ řekla mu s úsměvem.  

Došel mu kredit a potřeboval si zavolat svým bývalkám. Žádná s ním nechtěla mít v tu dobu nic společného. Provolal zbytek peněz, které ještě měl, a moc jich neměl. Alkoholik, když má peníze, nepobývá v léčebně. Většinou sedí někde u dobrého alkoholu a vnímá svět růžově. Život není špatný, když máte na pití, které vás nikdy neomrzí.

„Kdybych si mohl vybrat mezi Angelinou Jolie a Jimem,“ vzdychl Milan, „vybral bych si Beama.“

Když je člověk na dně, vystačí si se vzpomínkami. Zatímco další notorici se zabývali sestrami, Michal si vybavoval minulost. Za těch skoro dvacet let stihl poznat hodně žen. A žádná velká slast to nebyla. Podvědomě je začal srovnávat s tím hezkým andělem na oddělení. Proč žádná nebyla taková? Narážel na samé dračice. Nikdy si nenechaly nic líbit. Byly stále jako na jehlách, podrážděné a přepjaté. Mohla za to naše doba?

Samozřejmě, že si za to mohl sám. Líbila se mu exotičnost. Když si mohl vybrat dračici nebo tu hodnou, vybral si potvoru. Doufal, že mu poskytne nezapomenutelné zážitky. Byla vzdělaná, chytrá a cynická. Nic ji nemohlo překvapit, ani zaskočit. Nebo se tak aspoň tvářila. Kdyby se chovala jako naivka, nebyla by in. Mohl si dovolit, co chtěl. Aby z ní dostal slast, bylo někdy třeba zajít daleko. 

Většinu volného času prosouložil. To ještě neměl žádné potíže, se závislostí nebo s impotencí. Hodně psal, studoval, to je pravda, ale o to víc potřeboval uvolnění. Bylo to píchání bez cíle, čím víc, tím líp. Když nechtěla jedna, přišla k dobru druhá. Manželka, milenka nebo kamarádka. Už mu to splývalo, všechna ta milostná gymnastika. 

Někdy to byly až nepřirozené pozice. Vzpomíná, jak jednou souložil s Evou na továrním komínu. Bylo to nahoře v Podkrkonoší s výhledem na širou českou krajinu. Visel na žebříku vysoko na komínu a na něm vlála nahá Eva. Rozhodli se oslavit ten krásný výhled. Spodní prádlo poletovalo vzduchem. Pak náhle Michal ucítil bolest v noze. „Bože, nepřestávej!“ sténala Eva.

„Nemůžu, mám křeč!“

Tehdy málem spadl z komínu dolů. Žádné velké poučení z toho nevyvodil. Jako ani z dalších průšvihů. Dokud mohl, užíval si. Typický hédonista. Vypadalo to, že je nesmrtelný. Ale pak se ocitl na dně. Ležel na zádech a měl ruce a nohy přivázané k posteli. To byla jeho milostná poloha. Obcoval s ďáblem, zatímco v hlavě měl delirium tremens.

Nikdy by ho nenapadlo, že za pár let bude takto ležet a na sobě bude mít toho anděla. Náhodou ji potká a zamilují se do sebe. Prostá žena mu přinese novou naději. Vyléčí ho z jeho iluzí. A bude se s ním milovat tak, jako ještě žádná jiná. Nasedne si na něj a on bude cítit její klín a boky, kterých se chytne, jako kdyby pádloval...

Bude to nejlepší sex jeho života.

27. kapitola z knihy Otcovství