Erekce, kopulace, ejakulace II

Jít trsat na diskotéku, když je člověku přes čtyřicet, chce trochu odvahy. Naštěstí měl Robert k tomu velmi počestný důvod. Znal se s jedním nesmělým mladíkem ze sousedství jménem Matěj.

Jeho rodina se obávala, aby nezůstal na ocet. Robert ho naučil už přiměřeně pít a rozhodl se, že mu najde ještě holku. Vzal ho proto do známého podniku nazvaného Vrakoviště.

Výhoda diskotéky Vrakoviště byla v tom, že tam nechodili jen cucáci, co právě odpadli mámě od prsu. Vstup tam měli i vyžilí chlápci, co se právě rozvedli, nebo ještě neoženili. Mladých holek tam bylo hafo: milých, vtipných, veselých, opilých i ošklivých. Taky různých starších vykopávek. Jedna prsatá přebarvená blondýna se dala s Matějem do řeči. Byla poměrně zmalovaná, ale vypadala celkem zachovale.

„Vem ji tančit!“ vyzval Robert Matěje.

„Tak jo, mistře.“

Seděli u baru a byl tam nával. Na prázdné místo po Matějovi si sedla mladičká intelektuálka. Aspoň měla takové ty chytré brýle. Mohlo jí být osmnáct. Kde má nějaký doprovod? pomyslel si Robert. Neměla by tady chlastat sama, řekl si ještě otcovsky, ale pak ji pozval na panáka.

K jeho překvapení to přijala. Právě hráli Skyfall od Adele. Vytáhl ji na parket plný hluku, světel a tancujících lidí. Robert zahlédl Matěje. Blondýna se před ním svíjela jako v posledním tažení. To, co předváděla, se nedalo nazvat tancem ani omylem. Spíš zaříkáváním zlých duchů. Ale Matěj se držel dobře, možná, že si dneska vrzne. Robert se přitiskl k holčičce. Připadal si jako pedofil, kterého ještě nezavřeli. Co není, může být, uvědomil si, když ucítil erekci. Dívčí tělo působilo jako elixír mládí. Bylo tak útlé, ale velmi jemné! Zase jednou zažít to, co chce zažít každý stárnoucí chlap!

„Jak to šlo?“ zeptal se na baru Matěje.

Matějova blondýna se posadila vedle. Matěj Robertovi zašeptal: „Má tři děcka. Ta není pro mě!“

„Chceš si zašukat?“ zeptal se Robert.

Matěj nesměle přikývl.

„Tak je přesně pro tebe!“ řekl Robert tiše, „baba, co má tři děti, ví už dobře, k čemu ji má!“

Robert si vzpomněl na kolegu Rostislava. Kdysi za socíku mu coby mladému cucákovi udílel knížecí rady. Jeho prostou filosofii bylo třeba předávat dál z generace na generaci.

„Jdi za tím! Musí to z tebe cítit. Když o tom začneš přemýšlet, prohraješ. Žena nesnáší váhavost!“

Matěj byl plný váhavosti. Měl to od přirozenosti. Nikdy neměl tah na branku, ani při fotbalu. Robert ho kdysi trénoval v dorostu, ale ti mamánci, co tam hráli, ho unavovali. Dokonce i na zápasy s nimi jezdily jejich mámy. Jak může taková generace vyhrávat?

„Jdeš si trsnout?“ drcla do Matěje blondýna.

Matěj s ní šel jako ovce na porážku. Atmosféra na Vrakovišti zhoustla. Hlučela hudba, rozléhal se křik, kouř štípal do očí. Opilé holky se chichotaly. Mladíci kolem nich kroužili jako vydráždění sršni. Různé páry se objímaly. Naučená slůvka, úsměvy, pohyby. Lidský pot už přerazil všechny vůně. Nad barem se třepotal větrák jako zběsilý dravec. Další pivo se objevilo před Robertem. Napil se a zahlédl tu mladičkou holčičku.  

„Ty brýle vám moc sluší!“ řekl svůdně.      

 „Dík,“ usmála se.

Viditelně ji tím potěšil. Šli znovu tancovat. Co by udělal mistr Ješina? Zprznil by ji někde na záchodcích? Odpanil by ji? V jeho věku? Zadíval se kolem sebe do nástěnných zrcadel. Držel to dítě v náručí a zíral. V blikajících světlech si připadal jako obluda. Starý prasák. Netvor s pannou.

Vzpomněl si na nedávný zážitek. Zašel do bufetu, a když si objednal jídlo, uviděl mistra. Rostislav dojížděl půllitry. Měl plešatou hlavu. Propadlé tváře. Vyhaslé smutné oči. Za tu dobu, co ho Robert neviděl, sešel. Jeho přitažlivost vyprchala jako pěna z piva. Už to nebyl mistr. Jen jeho mlsný výraz zůstával. Když dopil, pleskl postarší uklízečku po tučném zadku. „Fuj, dědku!“ odfrkla a mrskla hadrem do kýblu s vodou.

Po půlnoci se holčička rozloučila. Měla tam nějakou kamarádku, která s ní šla domů. Robert nic nenamítal. Pomohl jí u šatny s kabátkem. Když se oblékla, v brýlích se jí zrcadlila němá otázka.

„Měj se hezky!“ přikývl.     

U baru se stoličky už vyprázdnily. Na jedné z nich seděl Matěj, čelo měl na pultu a tvrdě spal. Před ním ležel mobil, který mu občas zablikal novými SMS, maily nebo statusy.

„Ty mladý už nic nevydržejí!“ vzdychla blondýna.

Robert ji vzal za ruku a odvedl ji tancovat. Vrávorala opile, ale chtěla si ještě něco užít. Ihned se zavlnila jako liána. Hráli nějaký ploužák. Robert jí předvedl tanec, kterému říkal „Tušení bílého psa“. Na to, že měla tři děti, měla parádní zadek. Povislá prsa. Horký klín. Unavený obličej, ale milý úsměv. Pěkná starší samice. Políbil ji na rty a cítil vlhký jazyk. Něco to s ním dělalo. Předehra k tomu, k čemu mělo dojít...

Noc na Vrakovišti byla ještě mladá.  

Povídka z cyklu Lidská tragikomedie